Signori, il libro è un cesso! Kniha je snůškou omezeneckých zpátečnických a nezřídka nenávistných výkřiků proložených povrchním geografickým popisem Itálie. Takové představení země někomu, kdo toho moc nenacestoval a rád by se utvrdil v tom, že lepší je nikam nejezdit, protože migranti, tetování a smrad kebabu.

Kurase mám rád a vážím si ho. Avšak toto je to nejslabší, co jsem od něho četl. Jakoby už ztratil vtip a lehkost, tedy právě ty vlastnosti, díky kterým ho mám rád a vážím si ho. Ty tři hvězdy jsou víceméně jen za turistické informace o Itálii - kam zajet, co si dát, co vypít, co vidět, čemu se vyhnout apod. Ale to je prostě málo. Zvlášť když už asi ve třetině knihy je to asi stopadesáty kostel, devadesátý migrační tok, zcela neznámá odrůda vína a nějaký italský pokrm, jehož název zní absolutně stejně jako už dvacetkrát předtím. Kniha se stává čím dál víc stejnou a v důsledku je tak vlastně jedno, ve kterém italském městečku se zastavíte - katedrála, kostelík, palác, náměstí, trattorie... Na druhou stranu chápu, že právě v tomhle je krása Itálie - že není třeba jezdit podle jakýchkoli průvodců, ale opravdu je možné jet absolutně kamkoli a bude to nádhera. Proto chápu i název té knihy a obavy autora z toho, že právě tohle své unikum by Itálie mohla ztratit... podle něj... Trošku mě mrzí jeho zřejmá zapšklost vůči všemu co je made in EU nebo made in islam. V jeho dřívějších knihách bylo vše vyargumentováno a zdůvoděno, čtenář neměl důvod to brát na lehkou váhu. Tady je to zbytečně násilně roubováno do každého městečka: "a na schodišti katedrály sedí migrační toky" (pořád dokola; a když náhodou nesedí, tak je aspoň zmíněno, že tam migrační toky nejsou, zatím...). Kuras pro mě je borec, který bez obav řekne, co si myslí, a toho si na něm vždy budu cenit bez ohledu na to, jestli s ním stoprocentně souhlasím. Poslední z výtek - docela dost mě točila jeho překladatelská exhibice, kdy za každou cenu překládá vše jinak, než je ve spisovné češtině zvykem (jiné rody, jiné přípony, jiná výslovnost...) - proč? Jen pro to dokázat, co všechno vím? Závěrem: Tato bezesporu zajímavá kniha je bohužel spíchnuta velice horkou jehlou, vše působí zbytečně tlačené na sílu a v mnoha ohledech je škoda, že se autor nedržel hesla "méně je někdy více".