Velkou krásu, vzrušující dobrodružství, opravdovou, uzdravující léčbu a mnoho dalšího poskytuje zeleň. Stromy v lese produkují látku, která posiluje imunitu. Nezištně podporují odlišné formy života. Můžeme se od nich hodně učit. Snad se člověk v 21. stol. posune o krůček dál. /Zatím plácáme bábovičky na pískovišti a druhému je nepřejícně ničíme.../. Zda je inteligentnější flóra nebo člověk je jasné. "Přizpůsobivý?" člověk se neumí ani zařadit, přestože se učil, že je savec. Otázka by musela znít smysluplněji, např. inteligentější je flóra nebo fauna? -jaký pak člověk... Co je to za inteligenci, když si řeže větev pod sebou... "Kamarádi" zlomyslně podávají motorové pily... a vědí proč, nezištná "štědrost"... Někdo "uzákonil" rovnítko mezi inteligencí a vychytralostí, dávno asi už v antice/. Přátelé, ještě je čas , na procházky lesem a možná nás napadne, co dělat a co nedělat, aby se nám i stromům dařilo lépe. Popínavky mají mimo jiné mnohé dovednoti i paměť, asi chemickou. Také jsem si všimla, že mají analytické a komunikační schopnosti. Dobrou zkušenost vyhodnotí a okamžitě předávají info celé rostlině a následně dobrá zkušenost automaticky přechází na nové , mladé části. Postavila jsem popínavku na okno, vyšplhala se skoro metr po zácloně. Velice pomalu a opatrně jsem každičký úchyt, zamotaný do prstýnku uvolňovala... V duchu se rostlině omlouvala, za nepříjemnost, kterou ji způsobuji a i za mou nevšímavost, k její přirozené potřebě, hledat oporu a touhu jít za sluncem. Měla jsem pocit, že mi rozumí, že jí nechci ublížit, nebyla stuhlá stresem a dařilo se , nenásilně jí usněrnit na oporu v květináči, další jsem přidala. Rostlina si to pamatuje a záclonu nepoužívá. Kniha se mi líbila, doporučuji a těším se na Váš komentář.

Vždycky jsem si stěžoval, že populárně naučné přírodovědné knihy kladou až příliš velký důraz na živočichy a trochu zapomínají, jak úžasné jsou z biologického hlediska rostliny. Vnímavá zeleň tuhle díru příjemně zaplňuje. Krátké, srozumitelné, přesto velice inspirativní pojednání o smyslech, komunikaci a inteligenci rostlin, které se zabývá i původem myšlenky, že jde o bytosti, jež jsou tak nějak méně živé než my a jiní živočichové. Je pravda, že autoři občas sklouzávají až k trochu přehnanému nadšení, při kterém zapomínají, jak důležitou roli hrají v biosféře bakterie nebo houby, ale Fatima Cvrčková jako odborná redaktorka tyhle drobnosti vychytala a knihu i díky zajímavému doslovu ještě o kousíček posunula. Pátá hvězdička za odvahu a podnětnost.