Oba autoři přinášejí v této knize zajímavé rozhovory s významnými zástupci hudebního směru PUNK za období více jak 15 let. Čtenář se vrátí do vzrušujících let, kdy stojaté vody hudebního průmyslu rozčeřili naštvaní kluci, kteří změnili nejen zavedená pravidla, ale i životní postoje desítek tisíc lidí po celém světě. Členové kapel v knize nemluví o jednotlivých písničkách, ale o svých životních hodnotách, názorech a pohledech na tento svět. Ten, kdo v minulosti nebo i teď vnímá PUNK jako „vopruz“, binec, bude překvapen, neboť je to úplně o něčem jiném. Punk byl vždy svůj, chtěl být jiný, žít kreativní život podle svého. Z těchto důvodu nevyhovoval totalitnímu režimu, který jej plošně potíral. Být pankáčem chtělo kus osobní odvahy, byl to boj „my“ „oni“, heslo Fuck the system obsahovalo v sobě všechno. Zahraniční kapely, které samozřejmě do Československa nesměly přijet, byly vnímány jako nihilistické, k fašismu inklinující seskupení mládeže, vyrůstající bez špetky naděje na budoucnost v prohnilém kapitalismu.