Kresba Juana Gimeneze je nádherná a propracovaná, ikdyž občas v akčních scénách trochu zmatená. Tím výčet kladů končí. Dialogy jsou příšerné, postavy ploché a nemají problém během pár stran otočit o 180 stupňů. Roboti vyprávějící příběh začnou být po pár kapitolách otravní. V příběhu je nadužíván deus ex machina, a spoustu věcí v něm není domyšleno. Nejvíc mi ale vadil vesmír metabaronů, který postrádá jakoukoli logiku a soudržnost.

Od začátku do konce mě příběh zajímal a bavil, i když jsem měl dojem, že to autor s tím násilím čím dál více přehání. Daleko více mě tu ale vadilo spíše to, jak každý z metabaronů v řadě byl mocnější a mocnější. Trochu mi to připomínalo snahu některých superhrdinských komiksů (např. Superman, Naruto) hledat vždy o řád silnější nepřátele, aby hrdina, který je prakticky nepřemožitelný, se zase dostal na dno svých sil. Závěr celého komiksu mě ale naprosto nadchnul svou vynalézavostí. Vřele doporučuji, pokud vám nevadí vraždění jako od Loba.