Uklidňující, nepřeslazené čtení o lidech navštěvujících starou plovárnu. Ke konci nabere sentiment trochu na síle, ale čte se to dobře. Plovárna stylem připomínala knihy mé oblíbené autorky Jenny Colgan.

Ráda čtu pestře. A když je číst co a knížka mě osloví, je mi celkem jedno, jestli je z války, historie nedávné či vzdálené, jestli je to poezie, thriller či detektivka, "špiónka", literatura faktu či biografie, anebo různě žánrově naskládaná směs - pošmáknu si na všem. Kvůli zachování duševní rovnováhy vyřazuju v poslední době toliko knihy s nekontrolovaným obsahem krutosti, a to i od uznávaných autorů. A - vyslovené slaďáky s nekontrolovaným obsahem romantiky :-). Ale mám - li za sebou dvě tři knihy obohacující, leč tématicky neveselé, hledám - pokud možno neblbé - odlehčení. Prostě hodnej příběh... PLOVÁRNA? mladá žurnalistka? krásná obálka? slibná anotace? (A to, co mne vždycky trochu znepokojí: bestseller, práva v librách, filmová práva - auau?) Ale jo, to bude ono, říkám si a vrhám se do čtení... A smutním. Je to jaksi - kostrbaté. Nevěrohodné. Vykonstruované. Asi ne kvůli překladu. Spíš si říkám, že nad chtěním převážila malá či žádná zkušenost s některými věcmi, že je autorka možná dobrá novinářka, ale fantazie jí úplně nestačí tam, kde nemá (nemůže mít) odžito. Nudím se a bazíruju na maličkostech (tvídové sukně v žádném případě ne-šus-tí! to my "od fochu" přece dobře víme!!!) Nato příjde půlka knížky a kapitola 35. A je to míček, který zvrátí průběh zápasu zcela ve prospěch doposud poraženého. Jako by to náhle psala jiná ruka. Jako by začínala jiná knížka. Odrazím se od schůdků a plavu. Užívám si. Chvílemi brečím. Jsem napnutá; mimo jiné taky kvůli tomu, zda se autorce podaří uržet konec na uzdě a nedá se zlákat k přidání přílišného množství cukru (podařilo a nedala). A tak jsem knížku dočetla, potěšená a odpočatá. Milá Libby, děkuju a držím vám palce...