Taky se mi zdá, že kvalita postupně klesá. Dřív mi Loeovy knihy připadaly vcelku originální, dnes bohužel spíše laciné. Tato kniha je opravdu trochu podivná a překombinovaná. Připomíná mi knihy od A. Paasilinny, které mi nikdy nepřišly nijak zvláště kvalitní, ale vždycky mě docela pobavily. Toto na mě působí jako větší brak, navíc nijak zvlášť vtipný, obávám se, že kdyby na obálce nebylo autorovo jméno, měla by kniha ještě mnohem horší hodnocení.

Jedná se o třetí a zároveň poslední díl z této trilogie. Doppler se rozhodne vrátit k normálnímu životu a těší se na setkání s manželkou a s dětmi. Jenže následně zjišťuje, že jeho manželka si našla nového přítele, který se jmenuje Egil Hegel. Dokáže jeho manželka Dopplerovi odpustit, že ji opustil na několik let a přijme ho zpátky do svého srdce? Zakotví Doppler ve svém domě a bude žít normálním životem jako v minulosti? To se dočtete v této knize. :) Kniha má 3 části, kapitoly jsou krátké, čte se dobře. V tomto díle se opětovně setkáme s absurdními a humoristickými scénami, kniha obsahuje také řadu myšlenek. Zajímavé byly také názory Dopplera, jak si v jeho pojetí představuje konec světa, respektive jeho počátky a musím říci, že se s jeho názorem částečně ztotožňuji. Samozřejmě je to všechno bráno s nadsázkou, nicméně určitě to čtenáře nutí se alespoň na chvíli zamyslet nad jeho myšlenkovými pochody. Opětovně autor nepoužívá uvozovky v přímé řeči. Seznamujeme se s novými postavami. V tomto díle se vyskytuje více sexu než v předchozích dílech, což knize moc neprospělo. V knize nalezneme také Dopplerův diagram nadrženosti. :) Hodnocení knihy je u čtenářů velmi nízké. Myslím si, že čtenáři si Dopplera moc neoblíbili, neztotožňují se s jeho chováním a asi málokomu přijde sympatický. Nicméně na postavě Dopplera si můžeme uvědomit spoustu věcí, např. naučit se zastavit a odpočinout si, zamyslet se sami nad sebou a nad aktivitami, kterým věnujeme více času než je potřeba, nelpět jen na hmotných statcích apod. Negativa určitě převažují před pozitivními stránkami Dopplera, ale svým způsobem mi byla tato postava sympatická. Některé situace u mě vyvolaly úsměv, jiné mě třeba až tak nepobavily. Každopádně si myslím, že je určitě dobře, že autor vytvořil postavu Dopplera včetně všech jeho negativních stránek. V některých okamžicích člověk neví, jak naložit se svým životem, co je pro něj nejlepší, stojí třeba před určitým rozhodnutím a neví si rady, nechá se ovlivňovat jinými lidmi, nemá stálost, není vnitřně ukotvený. Při čtení této trilogie si někteří čtenáři mohou říci, že v tom nejsou sami a že občas nastanou okamžiky, kdy sami neví, co se sebou a proplouvají životem bez určitého cíle, anebo třeba mají určitý cíl, myslí si, že je správný, ale časem to třeba přehodnotí a změní rozhodnutí a tak se to stále může dokola opakovat. Někdy člověk udělá rozhodnutí, nad kterým ostatní lidi kroutí hlavami, nicméně je důležité, aby člověk provedl rozhodnutí sám za sebe a stál si pevně za svým rozhodnutím, ať už si o tom ostatní myslí cokoliv. V závěru knihy autor uvádí prameny, ze kterých čerpal a které vložil do této knihy. Rovněž musím pochválit přebaly jednotlivých dílů, které se povedly. Na přebalu je uvedena následující informace: Autor "bývá označován za nejvýznamnějšího představitele tzv. NOVÉHO NAIVISMU, směru, který se objevil v norské literatuře v posledním desetiletí 20. století jako reakce na přeestetizování literatury." Citáty z knihy, které mne oslovily: Když si někdo má opatřit práci, ale nechce se mu do toho a neví úplně proč, měl by zasáhnout zákon, napadlo ho. Například není-li si člověk jistý svým místem ve světe a je-li zmatený a připadá mu, že odhalit smysl životních i společenských konstrukcí je těžké, měl by zasáhnout zákon. Mimo jiné by měl mít člověk právo lhát. Zákon o nutné lži při ztrátě smyslu života. Lhát není těžké, jestliže si člověk dobře promyslí podrobnosti. Učíme se, že lež je hloupá a nebezpečná a uchylovat se k ní je vždycky nesprávné. Jenže lež dokáže vyřešit řadu problémů. Naštěstí jsou myšlenky flexibilní a dají se dlouho odvádět od toho, na co si člověk nepřeje se zaměřovat. Ovšem nikoli navždy.