Vskutku mišmaš všeho po vzoru Stoletého staříka či Nezmara. Pěkný přebal a zajímavý nápad vystavět příběh na kontrastu filozofie horala ze Sibiře a právnické fakulty Harvardu, respektive drsných činů alá vrhání kamenů, boje a sexu versus právnických řečí, kliček, úřadování atd. Jak to zní dobře. Tady to pěkné končí, příběh nemá dobrý základ, nedrží pohromadě a skáče z jednoho místa na druhé stejně jako hlavní hrdina - a tváří se velmi reálně. Takzvané "reálné absurdno" dle autora. Podle mě nepěkným stylem napsaná kniha, do které autor nacpal co nejvíce... všeho (medvídek Pů? Vážně?). V neposlední řadě - za což autor až tak nemůže - ohlasy na přebalu knihy. Chápu, když se uvede literární kritika či citace ze slavného magazínu, ale koho zajímá názor bývalého předsedy Americké psychologické asociace? A co na to bláznivá Markétka z Těšínského nádraží?

Při čtení jsem měl pocit, že na tuhle knihu nejsem dost chytrý a že možná i proto občas netuším, co mi chce autor říci. Místy jsem měl potom pocit, že to netuší ani autor, ale jak říkám, chyba bude spíš na mém přijímači. Přišlo mi, že to je jako číst platónskou filozofii, se vším dobrým i zlým, co k tomu patří. Také mě moc neoslovil ani hlavní hrdina, ani prostředí.