Magické vyprávění o naději, zoufalství a hlavně o síle příběhů. Istanbul a Istanbul, dvě města. Jedno nadzemní a jedno podzemní. Podzemí jako jakési zrcadlo toho, co se děje nahoře v nadzemí. A čtyři vězni, kteří jsou drženi a mučeni v kobce hluboko v útrobách města. Čtyři vězni, vzdalující se mučení a smrti tím, že si vyprávějí příběhy. Rozmanité příběhy mezi snem, mýtem a skutečností, příběhy o tom, co se děje "pod kůží" tohoto města, které je vlastně tím hlavním skutečným protagonistou. Výborná kniha!

Čtyři muži skončí v cele 1 x 2 metry. Neví, proč se kdo dostal do vězení a ani to vědět nechtějí, protože u mučení by mohli mluvit. Aby se vězni odpoutali od svých útrap, mezi jednotlivými výslechy s mučením si vypráví příběhy. Jsou to příběhy o Istanbulu na povrchu, o životě, o člověku,... Je zde hodně filozofických myšlenek. Díky spoustě příběhů, často prodchnutých humorem (vězni se při nich dokážou ze srdce zasmát), kniha nepůsobí tak depresivním tónem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Jelikož Istanbul sice produkoval i utrpení a bolest, ale zároveň každý den vytvářel naději a sny. Jedna z postav, strýček Küheylan, pocházel z vesnice. Do doby, než ho zatkli a uvěznili, nikdy v Istanbulu nebyl. Protože věřil v Istanbul a snil o něm, nechal se odvést do vězení v Istanbulu. V cele je rád, že může poznat Istanbul alespoň tímto způsobem... Jelikož samotný Istanbul tvoří milion kobek a každá kobka je sama o sobě Istanbulem. Za každou zdí je jiný život, za každým životem jiná zeď.