Štěstí doprovázelo tohoto "ogara" z Valašska po celý život a to je dobře. Mnoho neuvěřitelných věcí zažil, pak vydal tuto knihu a mně je velkou ctí, že jsem si o tom všem mohla přečíst. Byla by velká škoda, kdyby byl kus této osobní historie zapomenut. Díky za knihu! Alois Dubec je jeden z mála, který vydal knihu se svými vzpomínkami. Spousta jiných však takové štěstí nemělo. To je škoda. Mohlo vzniknout ještě tolik krásných knih... Tak a teď si jdu přečíst o dalším hrdinovi druhé světové - Emilu Bočkovi.

Já se omlouvám, že srážím hodnocení. Ale kromě toho, že pan Boček prošel válkou - jako ostatně každý v těch letech - tak to byl prostě životopisný pohled jednoho člověka. Oproti lidem, kteří za války za Československo opravdu bojovali a mnozí za něj padli (a knih o nich jsem s úctou přečetl spoustu), pan Dubec válkou v podstatě jaksi protančil. Kromě pasáže u italských partizánů, která je stejně silně diskutabilní, bojovou činnost v podstatě nevedl. Zmínka o RAF na obálce je už spíš obchodní tah než cokoli jiného. Co mi ale vadí nejvíc a za co se omlouvám, pokud to tak působilo jen na mě, je pocit sobectví. Začalo to nemanželským dítětem, pak sice manželství a další dítě, ale popis toho jak se odloučili mi přišel přinejlepším poupraven ku obrazu svému. Následně další manželka, o které se ale po událostech z roku 1989 už vůbec nic nedozvíte, jako by přestala existovat. Bohužel, to na mě působilo tak, že pan Dubec celý svůj život dělal jen to, co považoval za vhodné pro sebe.