Vážený pane Petránku, dala jsem vám plný počet hvězdiček, aby vám v nebíčku nějaká přibyla, abych vás potěšila. Knížku jsem přečetla, ale skoro nic nepochopila, jsem celoživotně modrý límeček a tohle je na mne moc složité čtivo. Já vás miluji jako novináře a vždycky jsem nadšeně špicovala uši, když jsem slyšela na ČRo váš naléhavý hlas. Věděla jsem, že jste vážně nemocný, ale váš odchod byl pro mne velká rána. Snad jenom Tereza Spencerová se vám podobala v bystrém úsudku a schopnosti vnímat světové dění v souvislostech. Ale ta odešla brzy po vás. Tak jí tam pozdravujte a dejte si na moje zdraví dvojku Vetlínku, já si ji dávám zase na vás. Ale k vaší knize se ráda vracím, text vynechám, prohlížím si krásné fotografie, je jich tam hodně, jedna hezčí, než druhá. Přátele jste si uměl dobře vybírat, a oni vás. Děkuji za všechno, byl jste jedním z mých lodivodů. A nebyla jsem sama, žasnul byste, kolik obyčejných lidí na vás vzpomíná na alternativních webech. Všichni asi nějak cítí, že jste tvořil hlavně pro nás, kterým sice chybí vzdělání, ale také se rádi dozvíme něco zajímavého, od moudrého člověka, kterému můžeme důvěřovat. Děkuji, a pozdravujte Terezku, ju? Vaše H. Novotná