Už Ydris mě stihl přesvědčit, že epika v podání začínajících českých autorů bývá spíš nabitá tragikou, a když si odpustím komentář k siláckému prohlášení o české Hře o trůny, Ollo mi nejvíc ze všeho připomnělo Tolkienovy Nedokončené příběhy: jako kdyby někdo bez znalosti souvislostí sepsal autorčiny poznámky. Ve zkratce, HKK vůbec neumí budovat vztahy ani napětí, přičemž dobrý dojem z popisů kazila většina dialogů, zejména v podání těch, které vydávala za padouchy. Nemůžu ale říct, že by mě její jazyk vysloveně iritoval, tedy až na tu bezohlednou fantazii co se týče jmen. Například elfský milovník cáno Raina byl pro mě pohromou po všech stránkách. Celkově jsem knihou proplula naprosto bez emocí; ani ta romantická sebevražda mě nějak nedojala...

Kniha mě zklamala na plné čáře, jedná se sice o autorčinu prvotinu, ale už jsem se stačila přesvědčit v tom, že i z pera začínajícího autora může vzejít skvělé dílo. Tady tomu však není. První klopýtnutí vedle je hned v pravém horním rohu. S prvním dílem ASOIAF to nemá absolutně nic společného a já jen doufám, že to bylo rozhodnutí nakladatelství, proti kterému se autorka nemohla nijak bránit. Další problém jsem měla s postavami a kapitolami, což jde ruku v ruce. Postav bylo příliš a kvůli krátkým kapitolám je nemožné se s postavami sžít, poznat je trochu více do hloubky a tím si je zapamatovat. Celkově jsem měla jasno třeba v pěti postavách a zbytek jsem si nedokázala vůbec vybavit, neřekla bych vám, jaká ta postava je, nebo jak vypadá, protože to vzhledem k tomu, jak jsou kapitoly rozsekané, to jednoduše není možné. Kvůli tomu jsem se musela také pousmát nad romancí, která vznikla mezi dědičkou a jedním z hraničářů, v knize totiž vůbec není popsán jakýkoliv vývoj jejich vztahu, na jedné stránce se na sebe podívají a o dvě stránky dál už je to velká láska. A o nějakém větším vývoji postav tady nemůže být řeč. Samotný příběh mě také nijak nezaujal, ale to vše dávám za vinu odfláknutým postavám, kterých tam bylo mnoho, a rozvržení kapitol. Věřím, že kdyby byla kniha více rozepsaná a neskákalo se z jednoho místa na druhé, četlo by se to nejen lépe, ale člověku by to i lépe utkvělo v paměti. Takhle jsem knihu musela za půlkou odložit, protože jsem nevěděla, kdo je kdo a o čem příběh je.