Stejně jako první díl Píseň zimy, se mi druhé pokračování velmi líbilo. Kniha určitě není pro každého, někdy se četla obtížněji, ale ve výsledku mi to vůbec nevadilo. Moc mě zaujalo, jak si autorka pohrála s psychologií postav i její přiznání na začátku knihy. Píseň stínů je líbezná, melancholicky romantická a temná kniha. Celé to rozuzlení s Králem duchů mi přišlo trochu uspěchané, ale konec je milý a uspokojivý :-)

Autorka pokračuje zhruba tam, kde skončila. A nevím jestli je to tím, že jsem si přečetla úvod autorky o bipolární poruše, ale hlavní hrdinka mi už tolik nelezla na nervy. Ale svoje chvíle teda měla :-) Král duchů a vlastně celé podsvětí se v příběhu objevuje pomalu jen jako vzpomínka a to je škoda. Nečekejte žádnou velkou akci, ale to ani nebylo potřeba. Řešení celého problému s Králem duchů mi přišlo trochu odbyté, čekala jsem víc. Ale i když mám k něčemu výhrady... celý ten svět, hudba, kouzla... se mi zaryli pod kůži.