"Laskavý Bůh nám víno dal, k potřebě obecné. Blbečkové ho pijí moc a blbci vůbec ne." První část - vzpomínky: velmi poetické střípky z dětství i z dospělosti, ze kterých čiší láska k rodičům i k celé rodině, ale také k dobrému jídlu a pití. Jak krásné bylo po škole hodit tašku do kouta a rychle vyběhnout ven, než bude člověk "zadržen" rodiči. Škoda, že dneska to mají děti jinak. Druhá část - politika: tady mi trochu připadalo, že pan Macek má potřebu jakési obhajoby. Jak to bylo doopravdy, ví jen on sám. Každopádně zajímavý pohled do zákulisí velké politiky i na její osobnosti. Třetí část - překlady: paráda, klobouk dolů. Jednoduše krásné. Čtvrtá část - vlastní tvorba: tady na mě trochu padla deprese. Nevím, jestli za to může styl psaní, témata, nebo podzimní počasí. Každopádně je pan Macek brilantní vypravěč, který píše krásným, trochu starosvětským stylem. Občasné moralizování starého pána se dá odpustit. Velmi milá knížka na dlouhé zimní večery, k některým pasážím se budu ráda vracet.