Měla jsem komiksovou náladu a v knihovně mi padlo pod ruku i toto dílo. Za mne je to pěkný střed. Neurazí, ale ani příliš nenadchne. Přiznám se, že si některé povídky už ani nevybavím, ale po výtvarné stránce jsem spokojená. Do některých jsem se začetla snáze, do jiných hůře. Jako oddychovku mohu doporučit, ale pakliže bych si komiks pořizovala do sbírky, tak bych byla spíše zklamaná. Přeci jen komiks není levná záležitost a tak chcete, aby stál za to :-)

To byla jízda. Skoro jako STR na olympiádě. I Jonas Ledecky a jeho spolupracovníci mají správný tah, grif, který vystihne i vnitřní rozpoložení postav. Zaujaly mě oči, rozfázování některých pasáží a naopak spojení obličejů různých postav. První dvě povídky (Případ dr. Mejzlíka a Závrať) jsem si nejdřív osvěžil v Čapkově verzi a následně jsem si užíval atmosféru podsvětí společně se začínajícím vyšetřovatelem Mejzlíkem, respektive obnažování podvědomí a svědomí Gierkeho. Další povídky jsem četl naopak. U Posledního soudu jsem ale místo děje odhalil až po přečtení Čapkovy povídky. Vražedný útok věrně kopíruje předlohu. Oplatkův konec sice vystihuje pospolitost "pozůstalých" po obětích, ale závěr mi přišel na rozdíl od předlohy okleštěný. Za přínosnou považuji i závěrečnou Galerii, která představuje genezi jednotlivých komiksových příběhů. Celkově povedený počin, kterým autoři vzdávají hold Karlu Čapkovi.