Uff.. Těžký je to těžký. Těžko si připouštět nedostatky na díle, respektive sérii, která vás provází víc než desetiletí a kterou milujete a která vám řekla že drogy můžou být dobrý i špatný a tak berete ty dobrý a ty špatný vynecháváte, zkrátka extázi občas jo, koho to sere, ale na herák nemyslet ani v temnějších obdobích života ano. A krást mámě peníze ze skrytých skrýší, který dávno znáš je hnusný i když k tomu jen přihlížíš, ale to jsem se dostal jinam, než jsem chtěl. Zkrátka Irvine je jeden ze zásadních autorů, ale The Blade Artist už nemá tu energii, není to atmosférická bomba jako jeho předešlá díla, ani když si k tomu pustíš Nightclubbing do sluchátek. Nutno podotknout, že se o to ani zas tak moc nesnažil, respektive nostalgická struna brnká až překvapivě krátce. Snad v pasážích z dětství, ale ty jsou zase moc príma, takže co jako voe. Vlastně celá ta kniha je celkem fajn, i když sem si musel zvykat na Begbieho novou tvář. Chápal jsem o co Welshovi jde. Sám přelítl z UK do Států a tak si vzal jednu z postav s sebou, aby známýma očima mohl prezentovat novou realitu. Fajn nápad, jenže až příliš rychle jí vrátil zpátky do známějších uliček, aby mohl demonstrovat tu změnu, abys cejtil ten kontrast. Fajn, též to není špatnej nápad. Jenže ty zápletky, nejsou tak pěkně zapletený. V Trainspottingu tápeš tři stránky kdo ti co vlastně vypráví a hrozně to žereš. Tady je forma uhlazená, a stejně tak děj. Je to vlastně taková skotská gangsterka, Begbie se snaží ovládat, pátrá po vrahovi syna, ty tušíš, že je pořád zmrd, občas ti to potvrdí a občas vyvrátí. Dřív to ale bylo popsáno líp, kde jsou ty věty, slovní spojení, za který imaginárně poplácávám tvuj mozek Irvine? Občas se objeví pasáž na deset z pěti, ale většinou průměr no. Nejsem zklamanej, ale radostí zrovna neskáču. Vidím to tak. Když vaše mamka nemá den a moc se jí nepovede oběd, že se třeba ráno pohádala s tátou, tak vám to stejně chutná, protože to vařila vaše mamka a ta umí, to se nedá popřít, prostě to má v krvi. Irvine není moje mamka, nemám tušení o jeho kuchařském umu ale psát umí, psát pořád umí. Já věřím, že Irvine Welsh není kalkulátor, že chtěl vyprávět příběh a ne jen vydělat pár dalších krejcarů. Snad má úctu k tomu světu, který plácl na papír a který oslovil tolik hlav. Dle mého názoru má a i když to tentokrát nebylo strhující, do kalhot mrtvého muže se rád navlíknu. PS: Nakladatelství OMEGA je zpíčená svině, to vydání by líp zpracovalo dítě v prváku na grafický škole, obálka, font na píču, překlad taky nic moc. Ještě že se Welsh vrací od září k argu... 6,6/10

Knize Umělec na ostří nože dávám nasimulovanou penaltu pro Hibs v devadesáté minutě místního derby, ideálně za stavu 0:0. K tomu jednu krátkou avantýru s vychrtlou feťáckou šlapkou za lajnu ředěnýho pika a jeden teplej ležák bez pěny v zaplivaným skotským pajzlu. Promiňte, pane Welsh, ale už vám to nežeru tak jako v sedmnácti.