Tuto knihu jsem si koupila a přečetla asi před měsícem, a dlouho jsem uvažovala, jak ji vlastně ohodnotit - z jedné strany je přehledná, přínosná, každý si tam může najít tu svoji "radu". Z druhé strany však obsahuje tvrzení, se kterým fakt nemůžu souhlasit a náhled na celou knihu mi to tak nějak "pokřivilo". Klady: Cvičební i stravovací plán je výborný, myslím, že i člověk, který se nikdy nehýbal, podle něj dokáže své svaly a tělo obecně zmobilizovat a dohnat k potřebným "výšinám". Vše je zpracováno přehledně, přiložené fotografie upřesní popisy... jo, moc fajn. Rady na úpravu stravovacích návyků nepřináší nic nového, ale je znát, že autorka je v této věci zběhlá a zřejmě i fundovaná. Co mě však ale "dostalo" v negativním smyslu slova, je tvrzení přizvaného odborníka Miroslava Nečase, který v kapitole 9 popisuje (komentuje) vliv stravy na psychiku, hubnutí a sportovní výkon. V závěrečném shrnutí na str. 85 v bodu 2 tvrdí, že cituji: "H2O - ideálně strukturovaná, filtr na vodu je nejlepší investice..." To, že tělo potřebuje vodu, protože je ze (v knize uvedených) 70% tvořeno právě vodou, je obecně známé a platné tvrzení. Ale tvrzení o tom, že pořízení filtru na vodu "...je nejlepší investicí..." je tak bezprecedentní blábol, až se mi z toho zvedá tep. Nedávno k nám do laboratoří přišla paní se vzorky vody a prosbou o jejich analýzu, protože její dospělá dcera má dlouhodobé velké zdravotní potíže a doktorům se nedaří přijít na to, co jí je - vždyť žije tak zdravě, kupuje si pouze bio potraviny, má velmi účinný filtr na vodu za tisíce korun, nikdy se s ničím neléčila... Analýzou dodaných vzorků bylo zjištěno, že dcera dlouhodobě pila téměř "destilovanou" vodu - prostou všech minerálních látek. Tuto "zázračnou" přefiltrovanou vodu si dokonce brala v lahvích i do práce. Takže místo toho, aby byly minerální látky do těla průběžně doplňovány, tělo si "bralo", kde mohlo, a to z vlastních orgánů (mozek, krev...). Významná část všech minerálních látek, které ke svému fungování tělo potřebuje, je dodávána právě ve formě rozpuštěných látek (minerálů) v přijaté vodě. Podíl těchto látek, které přijímáme ve stravě, je pouze cca třetinový - z tohoto důvodu se také za zdravím jezdí do lázní, ve kterých se používají vody se zvýšeným podílem minerálních látek :-). Dalším celkem běžným problémem domácích filtrů je jejich zamoření faunou - prvoci, v horším případě i bakterie. Jak to s paní dopadlo, nevím. Nejsme někde v Asii, kde je čištění vod obecně známý problém. Česká republika patří k těm zemím, kde jsou kritéria pro pitnou vodu (z kohoutku) nastavena hodně přísně a jejich dodržování je průběžně kontrolováno ať již přímo zpracovatelem (vodárnami), který má oznamovací povinnost, nebo příslušnou hygienickou stanicí. To, že má voda v některých případech barevný odstín, ne vždy znamená její závadnost - v mnoha případech je i takto zabarvená voda daleko zdravější, než kupované vody v PET lahvích nebo zmiňované filtrované vody. U filtrů, namontovaných na kohoutku u konečného spotřebitele totiž bývá jeden velký problém, a to jejich většinou téměř nulová údržba (laicky - pokud si filtrujete kávu, také pokaždé použijete nový filtr...). Protože pokud se koncový uživatel nesprávně věnuje (či nevěnuje vůbec) údržbě či vyměňování filtru, může být výsledek opravdu tristní - prodejcům filtrů na vodu nejde o zdraví jejich zákazníků, ale pouze o prodej produktu s umělou poptávkou a většinou účelově upravenou statistikou prodejů. Je to sice jedna jediná větička z celé knihy, ale stejně mě nadzvedne pokaždé, když se k ní vrátím. V konečném souhrnu proto hodnotím tuto knihu 3,5* - původně jsem dala 4, ale jak říkám - vyhodnotit přínos a obsah této knihy mi činilo problém a trvalo mi opravdu dlouho, než jsem si sama svůj názor ujednotila.

Jo, s tím filtrem mě to rozesmálo, ale jinak vcelku dobré, opsala jsem si 3-4 recepty a prolistovala již všude omílané cviky.