Nečekal jsem, že se dozvíme něco z konspiračních teorií, kterých se na toto téma vyrojilo určitě mnoho, i to je zde vlastně popisováno, zejména o nejznámějším hledači nacistických vrahů o S. Wiseenthalovi. Je to takový pokus o sondu do nitra člověka, který stál za největšími hrůzami 2 světové války. Ano Anděl smrti, byla lidská zrůda, bez kousku citu. To, že by se pokoušle schovat, za státní mašinerii, omlouvání toho co vlstně bylo učiněno vzájmu pokroku, no to je opravdu silné kafe. To, že byl zřejmě neustále "na cestách" to si dokáži představit, ale to ostatní je krásná fikce, pokus o román, který by nám měl vykreslit bývalého nadčlověka, který se krčí někde v ústraní, aby na něj nedopadla ruka zákona. Knížce se nedá ubrat spád a dějová linka se hrně kupředu k nevyhnutelnému konci, ale vy si stále říkáte, nebylo to malinko jinak, ....

Píše se rok 1949 a do argentinského přístavu v Buenos Aires připlula loď, na jejíž palubě cestuje jistý Helmut Gregor. Nenápadný člověk, který by mohl být jedním z mnoha tisíců uprchlíků, kteří do Argentiny přicestovali po 2.SV. Mohl by být, jen pokud by jeho skutečné jméno nebylo Josef Mengele, zlopověstný Anděl smrti z Osvětimi... Zmizení Josefa Mengeleho je zajímavá knížka, zachycující Mengeleho útěk, od války až do jeho smrti v roce 1979. Je až zarážející, kolik měl tento sadistický masový vrah na svém útěku štěstí, ač musel několikrát měnit úkryty v Argentině, Paraguayi a Brazílii. Kolikrát mu na stopě byli agenti izraelského Mosadu a vždy se štěstím vyklouzl. Se štěstím, s pomocím nacistických "přátel", kterými se jižní Amerika jen hemžila (a dodnes jistě hemží) a s pomocí "nezkorumpovatelných" úřadů a policejních složek. Dokonce si po jistou dobu dopřál ten luxus, že veřejně používal své skutečné jméno... Co se týče formy této knihy, asi jen těžko bych jí označil za román. Je to spíše sled životopisných faktů využívající románových prostředků, patrně pro lepší dokreslení děje (asi něco jako hrané filmové dokumenty). Což bude zřejmě hlavní problém, protože vyprávění tak působí jaksi odcizeně a nijak zvlášť velké emoce se u mě nedostavily. Snad jen při pasážích líčící vzpomínky na válku a "vědecký výzkum" v Osvětimi. Na druhou stranu je vše napsáno čtivě, má to svůj spád a člověk se za jedno odpoledne podívá pod pokličku života přesvědčeného nacisty, jenž ani na sklonku života nelitoval svých skutků a jen se zalykal sebelítostí nad vlastním osudem. A je velkou škodou, že jej nikdy nedostihla spravedlnost, ať už si pod tím slovem představíte cokoliv.