Není to rozhovor ve stylu otázka - odpověď - otázka - odpověď, je to spíše dialog. Samozřejmě, Alexandro De Rossa se Ennia Morriconeho ptá, ovšem protože je sám skladatelem a navíc jeho obdivovatelem (Aby ne!), zároveň s vyptáváním se také on sám zamýšlí, svými názory Morriconeho postrkuje k jeho názorům... Pro představu nejdelší De Rossova "otázka" zabírá celé dvě strany a Morriconeho odpovědi bývají i delší :) Chyť ten zvuk nás ale díky tomu a díky opravdu štědrému rozsahu s Morriconem seznámí velmi důkladně. Na něco bohužel nedojde, zdálo se mi například, že De Rossa, Morricone nebo oba dva se bránili kritice současných skladatelů (mistr ji jen naťukne), ale jinak s tím fascinujícím člověkem, který vyprodává stadiony a arény jako největší rocková hvězda, opravdu ujdeme pěkný kus cesty. Pro většinu čtenářů je určitě nejzajímavější to, co se věnuje Morriconeho soundtrackům, ale ani zbytek věnovaný jeho absolutní hudbě, jeho postupům, jeho učitelům, jeho úvahám o víře, o práci, o tom jak každé ráno cvičí... Já to všechno hltal i když jsem se v odborných termínech zrovna úplně neorientoval. Pomáhaly mi poznámky, pomáhal mi internet a takřka jsem srostl s YouTube, kde jsem si co chvíli něco pouštěl. Třeba ke mši pro papeže Františka bych se asi jinak nedostal - a byla by to škoda!____P.S. A teď musím ještě pochválit Omegu. Ano, je to tak. Tuhle knihu nezkazili! Překlad je přímo super, krásně se to čte, chybka se objeví jen sem tam... Vida, že to jde :)