Osud vede toho, kdo jej přijal... Kdo jej odmítá, toho vleče... Diosamante, královna Arhasu, se proti němu stavěla tak prudce, že jí Osud o vše připravil v jediném okamžení. Jean-Claude Gal. Mistr černobílé barvy se rozhodl spolupracovat s Jodorowskym na barevném románu Diosamante. Původně se mělo jednat o quadrologii, ale bohužel, Gal skonal v roce 1994 a druhá kniha tak zůstala nedokončená. A tak můžeme poznat jeho cit, skoro až posedlost pro detail a vychutnat si jeho nefalšované umělecké dílo, které neměl šanci dodělat. Citát: Idiote! Chtěla jsem milence, ne mrtvolu! Brutální. Sexuálně brutální příběh. Zamrdej si a pak chcípni! Příběh velmi kruté ženy mě uhranul. Nejen její krásou (kdyby to kreslil Jodorowsky, určitě by jí obdařil kozy desítky a nejlépe tři v řadě) naštěstí byl mistr J.C. Gal rozumnější a udělal ženu krásnou a s prsy akorát tak do ruky. Ale ta její brutalita, to je mrazivé. A i když se dala cestou Osvícení, nechává za sebou krvavou stopu. Malá ochutnávka: Ctím tvou sílu, zabil jsi polovinu uchazečů. ...A ty tu druhou! Zůstali jsme jako poslední! Dostanu tvou hlavu a královna bude moje! ...Nikdy! To já zabiju tebe! ….................Budu jejím letošním milencem! Ta kresba, to je nádhera. Všechny ty obrázky jsou zaplněny a to doslova. V každém políčku snad nezůstává prázdné místo. Alespoň já jsem žádné neshledal. Mistr Gal jde až do extrému a měl jsem někdy pocit, že mu komiksová pole někdy ani nestačí a že by tam toho nakreslil klidně i dvakrát víc. Jodorowsky svým scénářem zase dodává brutální sexualitu a sexuální brutalitu. Neštěstí, zármutek a krev, ale vše je to vlastně snaha stát se lepším, milovanějším a milovaným. Citát: Jen sám Bůh ví, jakou úzkostí je ztěžklé světlo, jež k nám přichází z hvězd. Vybral jsem deset citátů a vtisknul je mistru jménem Jodorowsky do jeho profilu. Při čtení jsem poslouchal deathcorovou kapelu Fit for an Autopsy a jejich studiovku The Sea of Tragic Beasts z roku 2019. Což je, mimochodem, přízračná hudba k tomuto růžovoučkému příběhu. U této hudby se také můžete umeditovat k smrti. Tato kniha obsahuje u nedokončenou druhou knihu s názvem Diosamantiny děti. Můžeme být jen plni lítosti, že Jean-Claude Gal toto mistrovské dílo nedokončil. Je v tom ohromný potenciál, krása a nekonečná láska..... Citát: Láska smrtí nekončí.

Něco tak krásně napsaného a bravurně nakresleného jsem nečetla už strašně dlouho! Proto jsem teď trochu zaseklá a nevím, co do hájíčka zelenýho, napsat? Čekala jsem napravení láskou, která je tak epická, že změní svět. Nečekala jsem duchovní cestu krutým životem poté, co se poprvé uvidí a bum, z nadržené, bojovné a tvrdohlavé královny, která si chce pokořit celý svět, se stane žena na své životní cestě. Poznat sebe, život, lásku, utrpení, nenávist, zlobu, opuštění, aby potom na konci cesty možná, ale jenom možná, pokud všechno pochopí, byla zpátky v náručí svého milovaného muže. Celý tenhle příběh je sice nádherný, ale je v dokonalém souznění s kresbou, která ho posouvá na vyšší level (přestože se to na první pohled třeba nezdá...že by šlo ještě výš...přece je tohle už na vrcholu...to tím myslím...) a já si každou stránku prohlížela jako malé dítě hračky přes výlohu hračkářství. Zdá se to krásné a tak blízko, přesto nás celou dobu něco odděluje. Teď už záleží na jediném. Otevřete dveře a zmizíte hluboko v té nádheře? Prostě nádhera. A celé to, že svět je sice krutý, ale kdo má dost síly, odvahy a lásky, muže být šťastný, je skvěle aplikovatelné do jakékoliv doby.