Zajímavě a poutavě napsané, velmi dobře se mi kniha četla, vysvětlení, jak technologie pomáhají taky super. V knize jsou i úvahy, proč autistů přibývá (žádný důsledek očkování!). Kniha mě ale taky dost zneklidnila v tom smyslu, že čím víc budou lidé na spektru ve společnosti přijímaní jako taková zajímavá skupina, která vlastně má i spoustu schopností využitelných pro společnost...a že vlastně to není vada, ale snad v něčem i přednost být autista...a to spojení s technologiemi...mnohem více dnes možností, aby komunikovali- to je super, aby měli děti- a to už mi tak super nepřipadá. Protože tím bude autistů stále více. Jistě, ti, koho se to týká, budou tleskat a říkat, že svět bez emocí je vlastně přehlednější, jinak všude vládne chaos a to je podle nich špatně (chaos je to pro ně z toho důvodu, že oni nejsou schopni tomu porozumět). Takže další rozrůstající se minorita, která pomalu a jistě bude většinové společnosti vnucovat svá pravidla. Myslím, že to není správné, nechci žádnou diskriminaci, ohledy jistě, to je samozřejmé, právo na co nejplnohodnotnější život - ANO, ale netvrďte mi, že porucha je vlastně něco normálního.

Tahle knížka se moc nedá hodnotit. Vím, co se mi na ni nelíbilo, ale vždycky to přetluče úleva, že mám zdravé děti. Nicméně překlad a korektura, tam mám výhrady. Skombinovat, Juliusovi, oddělování číslovek desetinnou čárkou, takže ze 79 tisíc je 79 celých... Nebo když osoba v jednom odstavci opakovaně nazvaná Berry, se v dalším odstavci - opět opakovaně - najednou jmenuje Barry. Dost odfláklý. Knihu jsem dočetla, ale že bych z ní byla nadšená, to úplně ne.