Troufám si tvrdit, že Vzpoura mozků Václava Šorela a Františka Kobíka z konce 70. let je dnes v česky mluvících zemích beze sporu kultovní komiks, který navíc nastavil svým následovatelům laťku tak zatraceně vysoko, že dostat se přes ni (a to i s podporou všech moderních technik) je zatraceně těžké. Nepovedlo se to ani Galaxii, přestože na ni spolupracovali titíž autoři, a už vůbec se to nepovedlo Odysseovi, kde se kresby po Františkovi Kobíkovi chopil Jiří Petráček. Těžko říct, zda je na vině jeho poněkud dětsky naivní a nedospělý malířský styl, nebo je Šorelův scénář opravdu tak slabý, že se za ním spíše honíte z jednoho rohu do druhého, než aby vás chytl a nepustil. Jsem dalek toho, abych tvrdil, že příběh je hloupý a nezajímavý, ale pro sebe jsem v něm nenašel nic, co by stálo za zmínku či zápis do památníčku (tím spíše, že kopíruje děj jiného komiksu s názvem Zkáza planety Země z roku 2001 v téměř totožném provedení). Možná, kdyby byl o oné jedenácté výpravě, o hvězdoletu Odysseus, jehož vrak se spící posádkou nám autoři ukážou zhruba v polovině knihy (k naší škodě však na dalších stránkách zcela rezignují na rozvíjení jeho potenciálu), bylo by to mnohem pestřejší a zajímavější vyprávění. Bohužel se tak nestalo nezbývá proto než utřít slzu v oku a zavzpomínat na dobrodružství vracejícího se Prométhea.

Když mám ještě v živé paměti románový Odysseus, tak jsem se vrhl na komiks. Kresba sice úrovně prvotních ještě ábíčkovských komiksů nedosahuje, ale je hezčí, než v románu a děj se od něj ostatně také moc neliší.