POkračOvání: negativní vnímání vystřídal úžas... Paralelní vypravování Tanii v první polovině (cca 100 stran) nepřináší nic nového. "Jen" Taniin úhel pohledu. Na s. 105 jsem díky poznámce: »"Byl by z něj dobrý táta," řekla si a už jenom při té myšlence měla pocit, že na ni jde ovulace."« "přistoupil" na hru. Druhou polovinu jsem si užíval a s napětím jsem očekával závěr. Poslední sloveso je na(ne)štěstí nedokonavého vidu... "Plochy zrcadel bez konce zračí dvě tváře: tvou a moji" (s. 131) Komu nastaví zrcadlo autor příštím příběhem? PS: Citronem do čaje nešetřím a těším se, až si poručím citronový dort :-)

Stejně jako předchozí kniha se mi i tato líbila. Je trochu jiná,taková více při zemi než v oblacích, reálnější než snová. Ovšem i snoubenka je podobný podivín co pošťáķ, ve jménu lásky překračuje hranice, aby nakonec...no, to si ale raději přečtěte sami. Já doufám v třetí díl, enso neenso!