Po úžasných pamětech generála Marbota poněkud zklamání. Rušivě na mě působily poznámky pod čarou, které tvoří velkou část textu a často jsou delší než vzpomínky autora. Vlastní memoáry jsou hodně útržkovité, tak třeba bitva u Slavkova je s bídou na 3 stránky.

Plastické vzpomínky vojáka Napoleonovy armády, které jsou unikátní v několika ohledech. V plamenné obhajobě maršála Neye, který tažení u Waterloo neprohrál, navzdory tvrzení malého kaprála, ze kterého se Levavasseur nikdy na zadek neposadil - narozdíl od většiny svých souputníků. Mimochodem, dvojici Kovařík-Křížek za překlady dobových memoárů nepřestávám tleskat. O bitvách toho bylo již napsáno mnoho, ale opravdovou představu o tom jak se ve vojenském fraku žilo získáme jen z těchto pramenů.