Akce přibývá, pískavý jsou ok, ale opět, prima oddechovka k nedělnímu úklidu.

Dvojka Kapitánů byla skvělá. Každá postava měla rozjetou svoji vesmírnou linku, ať už to bylo vedení celé galaktické aliance, chytání mimozemských oblud, nebo honba za meziplanetárním pirátským pokladem. A co dál? Co se stane teď? NIC. A to se prosím nesnažím o nějakou hyperbolu. Ve třetím díle se nestane naprosto a vůbec nic. Všichni sedí s prominutím na zadku a řeší události dvojky. Toť vše. Nekecám, nepřeháním. Michael Bronec psal třetí díl sedm let. A já se nedivím. Máme tu totiž desítky strany vaty, prdů a vakua. Stohy textu o pohybových cvicích, randění na pirátských lodích a diskuzích o robotech. Všimněte si ale, že nic z toho není akční ani napínavé. Tady se prostě nestane ani Ň. Série Tři kapitáni pro mne vždycky byla synonymem příjemného béčka, takový český Mark Stone. A to samé jsem čekal i od třetího dílu. Jenže člověk míní a autor mění. Tahle kniha by posloužila lépe jako závaží, tak je zbytečná.