Po dlouhé době knížka z oblasti seberozvoje, která mě hned dostala. Vtipné a trefné psychologické postřehy k tématu deprese a negativního myšlení mi mluví z duše. Určitě to znáte, určitě se v některých částech poznáte. Ty vnitřní hlasy vašeho kritika, které vás bičují, co jste měli udělat, ale neudělali, jak jste tlustí, neschopní, k ničemu, jak jsou všichni okolo vás lepší... Neustálý vnitřní monolog mysli, která se ne a ne zklidnit. Jedna má kolegyně trefně poznamenala, že se dneska lidi ve všem moc hrabou. No a tím si vlastně kolikrát škodíme. Žijeme v době neustálé honičky za uspokojováním svých tužeb. Dosáhneme jednoho cíle a hned chceme víc... Musím tohle, musím tamto. Ale když všechno uděláme, štěstí se nedostavuje. Nebo jen na chvíli. Jak teda žít? Spočívá štěstí v tom vyniknout nad ostatními, sklízet jeden úspěch za druhým, pořád něco dělat, o něco usilovat, nebo se všeho vzdát, odejít někam do lesů a tam jen sedět na kameni a snažit se nemyslet na nic? Kolotoč stresu se ve 21. století jen tak nezastaví. Konzum vládne světu. Do toho jsme neustále ve svých myslích připraveni k boji. Jenže evoluce způsobila, že naším protivníkem už není pravěká zvěř, ale nejisté hrozby jako válka, bomby, viry, nesplacení hypotéky, bezdomovectví apod. To co nás trápí, není hlad a bída, ale to že nevypadáme a nevyděláváme tolik jako celebrity a nevíme co se sebou... Kniha je kombinací psychologie a poznatků z neurovědy, které jsou podány srozumitelně a zábavně. Autorka popisuje i své zkušenosti s depresí, kterými si prošla. Nechybí ji sebeironie a nadhled. Jednou z možností, jak se vymanit ze stresujících myšlenek, je seberegulace, schopnost všímavosti - pozorování svých myšlenek. Protože jedině, když se naučíme své myšlenky pozorovat, budeme schopni mít nad nimi kontrolu. Nejde o to, abychom se nikdy nerozčílili, nikdy necítili smutek, závist, úzkost.... Jde o to, abychom se tyto pocity naučili vnímat. Abychom pochopili, že to jsou jen pocity, ne my samotní. Jsme tvární, protože náš mozek je tvárný. Věřím, že máme schopnost ovlivňovat, jak budeme reagovat na své okolí. Máme schopnost ovlivňovat svůj vnitřní monolog. Pokud věříte, že se svými geny nic neuděláte a že jste předurčeni opakovat chování vašich předků, nebo vám stačí řídit se podle vašeho horoskopu, tak vás tato kniha asi moc nezaujme. Každému vyhovuje jiný přístup k lidské psychologii. Je pravda, že o mozku moc nevíme, ale víme, jak fungují hormony a některé látky v těle a existují stále nové poznatky o tom, že můžeme změnou myšlenek měnit strukturu mozku. Je to jako přeprogramování počítače. Těžká práce. Ale proč ne? Třeba se jednou zasmějeme tomu, že jsme chodili k psychiatrovi, který se nemohl podívat do naší hlavy, jak to tam funguje, a proto nám nabídl jako jediné řešení antidepresivum. (Neříkám, že by se mi líbilo, aby mi někdo hleděl do hlavy.) Co není, ale může být. Vše je otázkou vývoje. Porozumění mozku znamená pochopení, kdo jsme. Čím víc toho budeme vědět o mozku, tím víc toho budeme vědět o sobě.

Určitě doporučuji, všímavost je tu rozebrána zase z jiného pohledu, tentokrát trochu techničtěji a rozhodně zábavnou formou. Všechno to dává smysl a navíc se člověk i zasměje :)