Marka Míková knihou vzdává hold svému strýci Štěpánu Zavřelovi. Kniha je po všech stránkách netradiční: ať už se jedná o formát, typografickou úpravu, skloubení ilustrací zesnulého autora s ilustracemi jeho žáka, nebo o zdánlivě banální příběh. Prázdninové dobrodružství dvojčat Aleny a Lídy je sice zachyceno obyčejně, ovšem vyklube se z něj neobyčejný příběh. V pestrobarevné publikaci je ústředním motivem bianco a nero. Samostatně by mohla fungovat 4. kapitola, pohádka Bílý a černý (odvyprávěná netradičním slovesným způsobem, respektive časem). Kniha odkrývá malá i větší tajemství. Závěrečný citát jsem sice chvíli luštil, ale u 4. kapitoly jsem se utvrdil o jeho přesném znění. Netradiční jsou zdvojené názvy kapitol a skvělé (a motivační) poznámky na konci kapitol. Skvost. Jsem rád, že jsem ho přečetl ve sváteční čas a v rámci ČV jedno z témat plním jako první. "Někdy mi připadá, že člověk je jako dům plný tajemství a Rugolo, to je Štěpán Zavřel." Přál bych si, aby na konci roku měla aspoň trojciferný počet hodnocení. (V diskuzi odkaz na rozhovor s Markou Míkovou o knize Dům v Rugolu.) ......................................................................................................................... ČV 2019 - Kniha, která má na Databázi knih v době čtení méně než 10 komentářů

Doma není nikdo prorokem. Ilustrátora Štěpána Zavřela, strýce autorky, zná západní Evropa, ale v jeho vlasti o něm téměř nikdo neví. Marka Míková se to rozhodla změnit. Napsala knihu o návštěvě strýce v italském městě Rugolo, kterou okrášlila především Zavřelovými poetickými ilustracemi víl, mořských vln, andělů, motýlů, ornamentů… Nádhera! V tomto případě již autorka přiznává, že čerpala ze svých vzpomínek z dětství. Příběh čtenáři přibližuje nejen bohémské prostředí v Zavřelově novém domově, ale také různé podoby vztahů sourozeneckých, rodičovských, přátelských i vnímání emigrace, víry, umění… Kniha je určená starším dětem, ale určitě ji ocení i dospělí.