"Vybočim doleva, abych přibrzdil civilný provoz. Siréna ječí. Většina řidičů uposlechne, pouze kretén ve dvoumístném sporťáku se agesivně cpe doprostřed kolony. Buď je úplne blbej, že neví, že se má držet zpátky, nebo je útočníkem, který má v úmyslu odsmahnout chráněnou osobu. Protože tím zabijákem jsem ale já, tohle bude debil, co má v řepe nasráno." Od Fabiána trošku malé sklamanie, pretože píše o mnoho lepšie diela ako sú Valkýry. Ak si chce niekto prečítať niečo od tohto autora, tak by som odporučil radšej Carpe diem. Tiež sa tam nachádza veľa mariňáckych výrazov, ale príbeh je viac prepracovanejší. Čo sa týka Valkýry. Poviedka "Den skoro jako každý jiný" sa mi páčila o čo si viac, ako "Černé slnce". Malo to svoje muchy, ale nič čo by sa nedalo prehltnút. Černé slnce naopak sklamalo. Hrdina strašný hlupák a na to že táto časť mala viac priestoru tak sa mi zdala odfláknutá. Už keď som Žralokovi začal fandiť, tak musel urobiť ďaľšiu hlúposť, kde si stratil moje sympatie.

….následuje dlouhé zvučné prdnutí, kanonáda šplouchání a veselí smích. Vlastní sraní ho evidentně baví. Říkal jsem si, to je tlustá kniha, snad se nebudu nudit. Tak za prvé, jsou to dvě různé povídky. Jedna je ze světa po apokalypse a ta druhá se odehrává v budoucnosti před apokalypsou a za druhé – šíleně jsem se nudil. Dvakrát jsem si musel přečíst celé jméno pana spisovatele, abych se příště vyvaroval kupování jeho knih. To, co tady napsal jeden uživatel, že se musel dvakrát podívat, zda nečte Kulhánka nebo Kotletu, to je absolutně k smíchu. Tohle má s Kotletou snad společný jen to, že se to odehrává v postapo světě a Kulhánek by se musel pozvracet, kdyby věděl, že ho někdo srovnává s nějakým Robertem Fabianem. Kotleta by ho ještě naporcoval a odvezl do Bruntálských lesů jako krmení pro tamní srnky. Citát: Naser si! Pan spisovatel Robert Fabian má jednu strašnou neřest a ta vás dokáže unudit k smrti. Představte si jak otvíráte hovězí konzervu, chcete si jí ohřát a pak sežrat. Pan Fabian vám z toho udělá asi čtyřstránkovou přednášku na jejímž konci zemřete hlady, protože zjistíte, že teprve hledáte otvírák. Jeho první povídka „Den skoro jako každý jiný“ je plná military výrazů, kterým, jako čtenář nevoják, vůbec nerozumím a hlavně mě to nebaví, číst si značky samopalů, jejich ráži a všechny ty vojenské pomůcky kolem – prostě ho zastřel a vlastně mi ani nikdo nemusí sdělovat, čím ho zastřelil. Převážně mě stačí říct, že to byla střelná zbraň. Ne, u Fabiana si musíte přečíst sáhodlouhé neznámé názvy, ke kterým pak na konci povídky dostanete česká přirovnání a vysvětlivky – fakt díky. Citát: Repráky zvrací popík, voda šplouchá. Druhou povídku „Černé slunce“ jsem několikrát odložil, pak jí začal číst znovu, pak zase odložil a nakonec jsem jí tedy dočetl, ale bylo to pro mě utrpení. Ta je zase o bezdomáčku, kterému se ukáže dívka, říká jí anděl a pak chcípne – nebudu říkat kdo. A pak začne dlouhá cesta hlavního hrdiny, který tuto dívku hledá po celém obrovském městě (myslím, že psal, že město má tři sta milionů obyvatel). Než proběhne celým městem, projde všechny stanice metra, vymlátí všechny klany, je mučen a nakonec je konec..... třikrát jsem to odložil. Z příběhů jsem vybral sotva šest citátů o kterých si myslím, že by mohly mít své místo v profilu pana spisovatele, ale je to ubohá číslovka. Tak málo mouder na tak tlustou knihu. Byl jsem tak zklamán, že nevkládám ani Malou ochutnávku. Ve všem to zmatku jsem ani netušil, co bych vybral. A tak se bez ní určitě obejdeme, žo jo. Dávám tomu jednu hvězdu. Určitě se tady najde pár lidí, které to bude bavit a knihu si užijí. Já už napsal své, ostatní je na vás. CITÁT: NÁPIS NA ZDI: Láska a pravda všechny zpasí! Bůh vás myluje, vy zmrdi! (doslovný opis)