Neskutečná práce autorky, vědecké novinářky, která na základě nejnovějších výzkumů (archeologických i evolučně-genetických) a rozhovorů s desítkami badatelů představuje víc než 50 tisíc let lidské historie. Od křížení Homo sapiens s neandrtálci se přes lovecko-sběračské kultury dostává ke vzniku zemědělství, době bronzové i železné a v záběru se dotkne i některých událostí, jež se odehrály i v posledních dvou tisíciletích. To vše s notným autobiografickým nádechem, neboť kniha do jisté míry ukazuje i autorčinu rodovou historii, jako ni svědčí genetické důkazy i genealogický výzkum, který ona sama vykonala. Informačně neskutečně nabytá publikace a dle mého laického názoru snad i docela nestranná, byť samozřejmě poněkud švédsko-centrická.

Pradávná historie lidstva je neuvěřitelně fascinující. Doba lovců a sběračů. Doba prvních zemědělců. Doba, ze které neexistují písemné záznamy. Vše co dnes známe, známe díky archeologickému výzkumu. V nedávné době se k tomu přidává výzkum DNA. A zejména o tom je tato kniha. Autorka na jednom místě shrnuje poslední objevy archeologie a výzkumu DNA, myšleno sledování pohybu lidských genetických skupin (haploskupin), zejména z pohledu osídlování pravěké Evropy. Čtení je to nesmírně zajímavé. Zvlášť pro ty, které zajímá, kde je jejich skutečný původ. Kniha podává obraz doby, kdy lidí bylo málo a byli roztroušeni daleko od sebe. Přesto se osídlení neustále a nezadržitelně posunovalo dál a dál, až na samu hranici, danou úrovní tehdejší „technologie“ (dá-li se tomu tak říct). Přes enormně zajímavé téma mám z knihy trochu rozporuplné pocity. Text je napsán nějak divně, takovým podivným úsečným stylem (alespoň zpočátku je to velmi znát, ke konci knihy se tento pocit vytrácí), jako by autorka přeskakovala a nevěděla jak plynule navazovat jednotlivé věty. Na konci je sice oddíl „použitá literatura“, nicméně opravdu hodně chybí citace a odkazy u jednotlivých tvrzení v textu. Náročnějšího čtenáře to neuspokojí. Na jednu stranu je v knize vyprávěn neuvěřitelně zajímavý příběh, na druhou stranu autorka někdy sklouzává k naivně romantickému stylu vyprávění s nádechem multikulturna. S tím souvisí možná trochu okatá snaha stanovit barvu kůže pradávných Evropanů a na příkladech pohybu haploskupin nenápadně podsouvat narativ „všichni jsme migranti“. Posledních několik kapitol je potom v podstatě autorčina osobní zpověď. Pátrání po předcích, místa a jména středoevropanovi bez detailní znalosti švédského místopisu příliš mnoho neřeknou. Při čtení jsem tyto kapitoly a řádky bez zvláštního zájmu prolétl. Přes výše uvedené knihu hodnotím vysoko. Text si lze užít, jde o fascinující příběh, procházku nejstaršími dějinami lidstva. Rozhodně doporučuji.