Nedávno jsem viděla film Divočina a připoměla si při něm své dávné dobrodružné cesty do hor. A zatoužila jsem si ještě i něco s podobnou tematikou přečíst, takže tahle knížka mi vstoupila do života přesně v ten pravý čas. Počáteční nadšení ale vystřídalo trochu rozčarování, nebylo to zkrátka to "ono". Nicméně jsem si při čtení znovu zopakovala, že o cestách člověčích nestačí jen číst, nebo je sledovat, ale že nejdůležitější a nejhodnotnější jsou pro nás nakonec ty cesty vlastní... Ostatním nemůžou dát to, co daly paní Paulové, ale můžou inspirovat. A to znamená hodně.

Knihu mi doporučila a půjčila kamarádka, ať to zkusím, že je to pěkný čtení. Moc se mi do toho nechtělo, cestopisy nečtu, není to zrovna šálek mé kávy, ale Jana Paulová to napsala poutavě a komicky, že jsem se nedokázala od knihy odtrhnout. Teď přemýšlím o koupi knihy, protože je to super čtení, a navíc se mi hodí do Čtenářské výzvy.Doporučuji.