Jedná se o jakousi mozaiku příběhů postav, jejichž osudy se časem protnou. Kniha líčí neutěšené podmínky jakýchsi novodobých "nomádů", odhaluje holou skutečnost jejich života: depresivní rutinu, ztrátu iluzí, volnosti a svobody - to vše v kontrastu krásných lží, které servírují svým blízkým doma. Dobrovolně se nechávají najímat jako "námezdní dělníci", kvůli financím neváhají sáhnout po každé příležitosti, která se namane. Smějí se sice pohybovat na pomyslné šachovnici světa a cestují, kam se jim zachce, jejich vztahy jsou však povrchní, zaměřené převážně na sex a vše se smrskává pouze na uspokojení základních životních potřeb. K pocitu odcizení pomáhá i to, že většina postav nemá jména. Nabízí se akorát velmi vtíravá otázka, proč tito mladí lidé volí tento způsob cestování a obživy, když ve většině navštívených zemí nakonec působí nelegálně a většinou i jako nejhorší odpad a levná námezdní síla. Silnější a zajímavější je text v první části, paradoxně v užití er-formy. Druhá část je sice vedená v ich-formě, ale působí neuspořádaně až chaoticky - před námi se odvíjí příběh zvláštního ne-manželského trojúhelníku. Ve stylu jsem bohužel objevila i několik zásadních chybných spojení, nevím, zda vlivem špatného překladu, např. "Počkala mámu na letišti." "Místo, kde jednou čekala Antilčana." Text působí zmateně, nesouvisle se střídají i časy dění, což zvyšuje nároky na naše soustředění. Hvězdičku přidávám za originalitu, jsem zvědavá na další autorčina díla, i když tato kniha mne příliš neoslovila. "Toho léta se stavila u Petry, pochodila po Paříži, odpočinula si od upršeného Londýna. Petra jí připravila bed & breakfest, jak to Anka nazvala. Jednou se spolu opily a ona se rozvyprávěla o tom, že kdyby všichni přistěhovalci a sezónní pracovníci přestali dělat to, co dělají, a skutečně odešli tam, kam je místní tak často posílají, tak celá ta čistá společnost by se utopila v odpadcích." "Tahle kamarádka prý nevěřila bankám natolik, že si vždy nosila celou několikaměsíční hotovost v batohu. Bankovky s hlavou královny nacpané v ikelitce a ikelitka v plátěném ruksaku. Ve skutečnosti banky nevěřily jí a nikdo by jí účet nezaložil. Cestovala s hotovostí po Evropě, ze severu na jih, sama sobě byla trvalým příkazem." "Šunka je zkroucená jako zpráva ve flašce, na krajích oschlá." "Celé moje nitro je vybrakovaná lednička. Moje srdce je kus staré šunky s tvrdými načervenalým okraji."

Mně se líbila první část knihy. Příběhy jednotlivých postav se dobře prolínaly, bavilo mě sledovat jejich životy. Autorka má skvělý vypravěčský talent, smysl pro humor a velký jazykový cit. Druhá část (Trianon-Delta) už mě tolik nebavila. Příběh byl nekonzistentní, ztrácela jsem se.