směsice něhy a hnusu, dětského snění a krutosti... Dostala se mi pod ruku v korona-rozvolnění v naší knihovně. samozřejmě mě mrzelo, že je v češtině, pádž slovenské autory raději jakožto slovenka čtu v originálu. A jak tak koukám na další komenty- v originálu se autorův kumpán jmenoval Kápia - v českém pak Paprika - což se mi líbilo možná ještě víc ;)) takže kdoví, co mi pak ještě uteklo v překladu ?? Ale oprostíc se od úvodních stesků, v této knížce mi nakonec ten český překlad vůbec nevadil...Ladil i s maďarskými vsuvkami a vysvětlivkami mezi slovy..a čeština se mi i víc hodí k popsání mých dojmů..... Takže - po hlavě jsem se hned vrhla naplno do podivného světa Leviathana a Papriky.. Netrpělivě jsem hltala jejich dobrodružství a čekala na rozluštění tajemství jejich rozloučení... motala jsem se ve směsici snů, reality, legend živoucích i mrtvých... šáhnouc si do svědomí, každý v dětsví škobrtnul o nějaký ten horor a sám si i nějaký prožil. Každý někoho miloval, snil, ale naprostá většina se účastnila i bitek, horších lumpáren, ba i vraždila...minimálně bezobratlé..Směsice fikce a reality, zaobalená do prachu, dunění hromu, lenivého léta, rybničního bahna, šumění stromů. Historie pradědů a prabab, historie rodičů. Fotbal, chlast, tikot hodinek...magický realizmus ? pestrý, dobře ochucený guláš...nutící číst dál a dál..ostrý jako ostří levandulového nože. "Když někdo blízký odejde na onen svět bez toho, aby odlehčil duši od tajemství a nevyřčených vět, zůstane po něm otisk, skvrna. Většinou v místnosti, kde prožil svoje poslední dny. Na podlaze, na stěně nebo na stropě. Mezi lidmi se říká, že viděli skvrny po mrtvých i na stromech, knihách nebo jiných předmětech, třeba na placce rumu. Ale vidí ji jenom ti, kterým je tajemství určeno. Nikdo jiný. Kdoví, možná že jednou ty najdeš skvrnu po někom, komu na tobě záleželo, povídá mi babička." A vy jste našel takovou skvrnu ?" zeptala se Liana starého pana Radingera. "Já sám jsem skvrna," pošeptal jí hodinář s vpadlou tváří, pohladil Lianu po vlasech a zmizel ve své ložnici. To bylo naposled, co se strýček Židovská kráva usmál, dodala babička a odešla z pokoje. Když se vrátila, držela v rukou ledový zábal, přiložila mi ho na prsa, zabalila mě do deky a zaháněla mi husí kůži. V očích měla zvláštní ticho krásných věcí, které se na okamžik odmlčely. Ten okamžik trval několk dlouhých let." zvláštní knížka...směsice něhy a hnusu, dětského snění a krutosti... doporučuji k přečtení..a názor si pak udělejte sami ;)

Je to divné. Fakt divné. Ale dobře divné. Nejdřív mi dělalo problém zjistit, co je tohle za styl. A chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že tohle je vlastně svět viděný očima kluka na prahu dospívání, kdy jsme schopní vnímat neskutečno. Pokud jste ochotní nebrat věci doslova a nechat se unést fantasií (občas docela divokou, ale takové měl asi v tom věku každý), je to parádní jízda!