Relativně povedené "rozšíření" Kyosakiho. Na můj vkus poměrně depresivní v bezútěšnosti popisu státní strategie... Občas mi některé obraty připadaly jako ze špatného překladu, například místo chlubení se autor nechce "chválit". Ale forma tentokrát pro mě není tak podstatná jako obsah. Takže za plný počet...

Je vidět, že se Procházka nechal svým idolem v podobě Roberta Kiyosakiho velmi inspirovat a většinu pisálkovských manýrů přebral tedy i do své knihy. Nicméně čtivo je to dobré, srozumitelné, přehledné a řekl bych místy i méně útočné, než Bohatý táta, chudý táta. Příběh autora, jak přišel k penězům je zajímavý a chvályhodný, ale po pravdě mi vadily ty věčné stížnosti a nadávky na levicové názory, roli státu v hospodářství a bohatství lidí z restitucí, výher či darů. Pravdou je, že aby člověk něco dokázal a vybudoval si finanční nezávislost je trnitá cesta plná odříkání a různých překážek, o ztrátě přátel ani nemluvě. Souhlasím, že patologická závist je špatná vlastnost a vede k většině sporů a krádeží a že peníze jsou prakticky už jen imaginární platidlo. Nicméně číst pořád dokola o tom, jak je spoření na důchod k ničemu a všichni neúspěšní jsou zlí, mi poměrně vadilo. O literární hodnotě nemá smysl se vůbec bavit, kniha sází především na informační náplň psanou jednoduchým jazykem, jakožto u většiny děl faktu a osobního rozvoje.