Výběr statí o divadle a věcech souvisejících provokatéra, chytrého člověka vzdělaného ve filizofii, psychologii, sociologii, antropologii, teorii her a dalších oborech, které byl schopen propojovat; v knize je nabízen, slovy B. B., "soubor podnětů, s nimiž lze souznít, jež však nelze pasivně převzít". Co mi utkvělo: divadlo na pokraji zbytečnosti, metafyzická nebezpečí herectví, divadlo a obraz světa jako měřítko stavu světa; kultura ve vztahu k civilizaci jako pokus o kompenzaci určitosti dávkou neurčitosti; PC hry jako prostředek komunikace ne mezi člověkem a strojem, ale člověkem a člověkem (mezigeneračně v rodině, sounáležitost s členy subkultury...) a zároveň jako otevření možnosti práva na chybu; katastrofy včetně apokalypsy jako projev otevřenosti času; mýtus jako širší kontext všednodennosti, zanikání mýtu jako předpoklad jeho zživotnění; slovník jako omezující nástroj (svět redukuje na slova) atd. Většina prací je z poloviny devadesátých let, přesto neztrácejí na zajímavosti.