Můj jed se mu rozlévá žilami a pomalu mu otravuje srdce. A v pátek v deset hodin dopoledne umře, na to můžete vzít jed. Protože nikdo nedokáže zlomit prokletí Ještírka Jedového. Po pravdě vám povím, že už mi z toho hrabe. Šišlání, koktání, opakování toho, jaký Škyťák je lůzr a posera, odmlouvání Bezzubky a řvaní cvičitele Hltana – no prostě tohle je poslední kniha v boxu, tedy čtvrtá a i když jich je celkem dvanáct, já tady končím. Chci si ponechat zdraví rozum, alespoň ještě nějakou tu chvilku. Malá ochutnávka: Já jsem Ještírek Jedový. Mé bodnutí je smrtící jako kousnutí Černé vdovy. Dávno před začátkem tohoto příběhu jsem bodl jednoho z hrdinů knihy (doufám, že to není tvůj oblíbený) A i když o tom teď ještě neví, postihlo ho Dračí prokletí. Základním tématem tohoto příběhu je lyžování. Nevím, zda víte, že Vikingové uměli opravdu lyžovat, ale věřte, že již 4 000 let před Kristem lyže existovaly. To jen trochu z historie. Je však pravda, že když se do lyžování pustí takový Ribinoha – je to spíš prokletí. Ale čtenář se u toho zasměje a nikdo nezemře. Tedy – možná nezemře. Furt je tady to prokletí Ještírka Jedového. Citát: A jak tě napadlo, že ti chci pomáhat? Já lidi nesnáším, mě nebude trápit, když bude o jednoho růžového otrokáře míň.

Líbilo se mi, že je tam zase nové prostředí, jako je Amerika, ze které pochází zázračný lék proti jedu ještírka jedového, brambor. Super byl také náčelník Hysterků Patrik Pomatenec. Doporučoval bych jí lidem, protože je to dobrý příklad kamarádství mezi Škyťákem a Rybinohou.