Kniha, kterou je dobré poslat dál, aby si ji přečetlo co nejvíc lidí.

Většina lidí nesdílí moc vstřícný postoj k narcismu; je to pojem spojovaný nejčastěji se sebestředností na úkor ostatních, touhou po obdivu a dalšími věcmi, které o narcismu víme. Zde se nám naskýtá poněkud odlišný pohled na narcismus. Když si vezmeme legendu o Narcisovi, tak tomu vlastně bylo od začátku zakazováno, aby poznal sám sebe. A dle bájí a pověstí nemůžeme hned usuzovat, že byl za svůj "egoismus" potrestán. Proměnil se přece v květinu. Narcis totiž poznal sám sebe, soustředil se na své nitro (což je jakási hlavní mantra propagace narcismu jako takového). Podle autora je být narcisem to nejlepší, co můžete v životě udělat. Pečovat o sebe, mít se rád i se svými nedostatky. Autor také kritizuje heslo východních směrů alá "odhoď své ego", protože je podle autora chybně interpretováno. V této společnosti, navzdory očekáváním, neshledává tento pán výskyt přílišného narcismu. Naopak. Tato kultura je podle něj charakteristická nedostatkem skutečného narcismu. Společnost se orientuje na výkon, úspěch, prosazuje se heslo "samochvála smrdí", než něco sdělit se zájmenem -já- se radši lidé uchylují k -my- (je to více kolektivistické a asi méně sobecké) a často, pokud někoho požádáme, aby "se v sobě šťoural", se setkáme se silnými emocemi, často smutkem-pokud se k tomuto kroku ovšem dotyčný odváží.