Musím se přiznat. Je to první kniha, kterou jsem nedočetl...skončil jsem na straně 210 a knihu jsem dal pryč. Asi bych i pochopil snahu vykreslit indickou kulturu, která je směsící nádhery a hrůzy v jednom, ale přijde mi, že kromě naprosto matoucího způsobu vyprávění autorky (nebo překladu??? kdo ví...) se v ní ztrácíte a po chvíli si chcete vystřelit mozek, protože nechápete jak jste se z bodu A dostali do B a pak přijdete na to, že to šlo přes C a někdy D a někdy, když už jste se začínali chytat, tak se přistihnete, že celou dobu profanované B je vlastně A a nikam jste se nedostali...tuto knihu bych doporučil s čistým svědomým jen velmi otužilým masochystickým čtenářům.

První kniha, kterou jsem od autorky četla, netušila jsem, co přijde, ani neměla žádná očekávání. Navzdory krkolomným názvům (oceňuji poznámky pod čarou) fascinující a poutavé čtení. Chvíli trvá než se čtenář zakousne, protože kniha má svůj vlastní rytmus, velmi neobvyklý a osobitý, ale stačí když na to přistoupíte a necháte se vést. Nejstrašnější na tom je asi fakt, co všechno dokáže jeden člověk udělat druhému jenom z přesvědčení. Nejhezčí bylo poznání, že i v temnotě je světlo.