Knížka, nebo spíš sešit, je určený ke čtení nahlas. A tak jsem si to přelouskala opravdu nahlas. Minimálně je dobré zjistit, které hlásky nebo jejich kombinace dělají člověku problémy a trochu je natrénovat. Myslím, že poslední kapitolku budu používat na rozmluvení opakovaně. Naštěstí to nebylo až tak složité jako "Roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus", i když moje výslovnostní noční můra v podobě kombinace dolaru, libry a rublu, by se tam našla. :) A přestože jde v tomto případně hlavně o logopedické texty, bajky jsou celkem vtipné.

Nejedná se o texty jazykolamové, ale logopedické. Jednotlivé bajky jsou zaměřeny na procvičování problémových hlásek (t/d, l, c/s/z, č/š/ž, r, ř), přičemž autoři sami předem upozorňují, že obsah je podřízen účelu. Ale abych nekřivdila, jedna bajka je zaměřena na kombinaci l/r, ovšem jazyk si na ní určitě člověk nezlomí :) Autoři si s jazykem krásně hrají a člověk musí obdivovat, jak hodně slov na konkrétní písmena lze nahromadit v tak krátkém textu, což překvapivě sbírá body za vynalézavost a možná vykouzlí čtenářův úsměv (podobně jako známý text Hovno hoří). A ty bajky jako příběhy nejsou vůbec špatné! Vyloženě roztomilé mi přišly názvy politických stran v bajce o lesním zastupitelstvu (procvičuje se s/z): „Nazelenalí, Koalice smělých a sebejistých, Hnutí za hezké pocity, Jasný zásvit, Převislí“ - a též bajka o genderové rovnosti (procvičuje se r): „Ále, někteří chovanci – a chovankyně – protestovali proti nesprávnému genderovému označení na informačních cedulích. Vyprávěl, jak remcaly jaguárky, netopýrky, orangutanky, a pakomárky a záhy začali trucovat zebrové, krajtové, gorilové, dokonce i tarantulové a černí vdovci. (…) Už je to opravené, ale chytil se toho odborný magazín Replesk a rozpoutal aféru s nedozírnými, někdy až kuriózními následky. Některé pokrokové nebo alternativní rodiny rozhodly na podporu celé věci pojmenovat své právě narozené holčičky jako Orla, Leoparda, Terejka, Kapra a Tapírka, chlapečky potom Murén, Karet, Korel, Ondatr nebo Krajt. (…) U každé ohrady byly dvě informační cedule. Míjeli lemura a lemuru, tresku a treska, rorýsa a rorýsu, krajtu a krajta. Jen u lasice hranostaj zůstala cedule jedna, protože podle doktora byli samci saturovaní a netrvali na druhé s uvedením lasic hranostajka.“