Spolu s Antigonou je toto má nejoblíbenější tragédie od Sofokla. Všude se mluví o neodvratnosti osudu. Já vnímám Oidipa jako tragédii jednoho člověka a jeho rodiny; každým svým činem se snaží zvrátit nepřející sudbu a přitom každým tím krokem se přibližuje jejímu vyplnění. Silné a výborně přeložené.

Krále Oidipa jsem si přečetla na základě toho, že na něj hodně odkazoval M. Kundera v Nesnesitelné lehkosti bytí. Příběh jsem nikdy neslyšela ani nečetla báji. Takže jsem měla problémy se v ději orientovat a občas jsem byla trochu ztracena. Pojem Oidipovský komplex jsem znala z hodin psychologie na SŠ. Po přečtení jsem si pustila rozbor od Davida Jirsy a všechno mi do sebe krásně zapadlo.