Tápání a životní boje člověka, kterému jeho vnitřní, duchovní realita znemožňuje být prostě konformní a jít vyšlapanou cestou. To je silný námět, který mám ráda a který jsem nedávno četla zpracovaný např. v Klíčích království. Maughamově knize ovšem ubližuje, že nejdůležitější postava je zároveň nejvybledlejší a nejméně živá. Nemyslím, že Larry by byl sám o sobě neuvěřitelný, přinejmenším ne pro mě. Znám osobně lidi, kteří se rozhodli podobně jako on, ačkoli to na nich nepoznáte, když je ráno potkáte v metru. V tomhle to není. Ale v porovnání s ostatními Larry zůstává víc myšlenkou než skutečnou osobou. Mohla by to být věc zkušenosti. Má Maugham větší zkušenost s takovou Isabelou či Elliotem, s jejich prostředím a jejich uvažováním? V závěru přiznává, že do Larryho proniknout neumí. Popisuje nám jeho pohyb světem, ale pro mě je to příliš vnější a příliš hladké, než aby to nějak silněji zapůsobilo. Jinak jazykově kultivovaný a nesmírně čtivě napsaný román, jak je u Maughama zvykem. 3,5 hvězdičky.