Putování po Evropě podél velkých toků - Rýna a Dunaje - nezní jako chytlavý exotický cestopis. Jeho kouzlo a hodnota je skryta ve vypravěči, sympatickém anglickém gentlemanovi, který se za sychravého prosincového počasí vydal s pozitivním elánem na cestu předválečnou Evropou. Tohle nadšení, s jakým pohlíží na vše kolem, ať už je to stará kovárna nebo honosný zámek, je strhující a neklesá, stejně jako charisma, které mu - dle mého názoru - cestu často usnadňuje. Nezabývá se strastmi cesty, únavou, špínou (a že tohle všechno jistě zažil), prostě jde a užívá si to. Zabývá se uměním, architekturou i popisem obyčejné polní cesty, mlhy nad řekou, a dojem podtrhuje vědomí blížící se války... "Za několik let bylo toto krásné město s výjimkou chrámů kompletně vybombardováno. Kdybych to býval tušil, byl bych se tu zdržel déle." Je pravda, že vyprávění občas ztrácí pro neznalého míst na zajímavosti, ale nahrazuje to nadšení a postřehy z všedních "ty-útrapy-za-to-stojí" chvilek, které zažívá každý dlouho-cestovatel.

Unikátní dobový cestopis, ze kterého toho zjistíme o předválečném Německu i Anglii víc než z memoárů slavných politiků. Mnoho čtivých podrobností o tom, jak se žilo v různých spolkových republikách, kterými autor postupně prochází. Jak se lišili tehdejší jejich obyvatelé, co patřilo ke zvykům lidí na vesnici i ve městě, jak se chovali štamgasti v tehdejších hospodách a mnoho dalšího zajímavého. Nejvíce mě zaujala obrovská důvěra, kterou tehdy lidé prokazovali nejen neznámým cizincům a poutníkům objevivším se nečekaně v jejich statku či vsi, ale také vůči sobě navzájem. Svět, který už opravdu neexistuje, freska své doby.