Při prvním čtení trochu hození do vody a šok. Protože básnická forma vyprávění, protože zeměpisná a časová nesourodost, nedořečenost, zmatek. Párkrát jsem knihu zavřela a chtěla se čtením přestat…. // Napodruhé lepší. Originální výlet do minulosti. Zmatek nezmizel, ale došlo mi, že pro pátrání v archivu je typický a nutný. Nasekané věty tomu dodávají kouzlo, víc vynikne jejich obsah, a jejich nedořečenost čtenáře udržuje v napětí, zda se autor k tomu či onomu ještě vrátí… // Proloženo kolážemi z fotografií, pohlednic, dokumentů a květin, které pro české vydání vytvořila manželka autora, paní Ljudmila Chersonskaja (*1964). // Knize dávám maximální počet hvězdiček. Je dobře, že vznikla. // Jako ukázku vybírám část textu ze strany šestapadesát: Oděsa, 1915-1938 RČENÍ 1 Rabi Icchak Steinmacher řekl: „Když se potkáváš s přítelem denně, můžeš s ním během hodiny mluvit o mimořádně důležitých záležitostech minulého dne. Po ročním odloučení s údivem pochopíš, že všechen uplynulý čas se vešel do bezvýznamného půlhodinového rozhovoru. Když se potkáš s přítelem po desítce let, slisuješ události do dvou tří náhodných vět, které tvůj společník za minutu zapomene. Po návratu domů přítel pravděpodobně poví ženě o setkání a na její dotaz, o kom je řeč, prohodí „Toho neznáš.“ Nebo jen prostě mávne rukou. Žena neuslyší slova a nevšimne si gesta. Jakoupak dáš odpověď Jedinému Požehnanému, když se uzavře život? Pravda, touto odpovědí, bude mlčení.“ (…)