Máme doma téměř celou sérii knih autora Hervé Le Goff, vizuální podoba knih je totiž opravdu lákavá. Jde o malé krátké knihy, kde je vždy jen trochu textu a velké obrázky. No a působí dojmem, že půjde o vtipné příběhy o zvířátkách. Tolik k reklamě a proč jsme za ně utratili peníze. Na synka opravdu působily dobře, chtěl je číst (to je co říct), ony prostě lákají ke čtení malé čtenáře, kteří sotva končí první třídu. Jenže obvykle jsou texty v těchto knihách opravdu katastrofální a příběhy bez pointy. Akorát tato kniha je celkem výjimkou a naštěstí tentokrát není text nesmyslně rýmovaný a tedy dítě zvládne knihu samo solidně číst a něco z toho mít. Dokonce měl tento příběh trapnou pointu, kterou si syn i zapamatoval. Akorát já si jen říkala, jakou strašnou hloupost jsem to koupila. Hlavní výhoda těchto knih je ale ta, že se dobře píšou do "čtenářského deníku", který vyžaduje učitelka. Dítě má naoko přečteno spoustu knih, "stíháme", a můžeme se věnovat v klidu hodnotnějším knihám, které syn prostě nedočte za jeden měsíc.

Katastrofa. Zatímco knížky o lvíčkovi a vlkovi, jakkoli pitomé, měly alespoň jasné poselství (děti, neodmlouvejte a čistěte si zuby), u této jsem hlavní myšlenku nepochopila. Zvířátka lezou na hlavu jedno druhému (tygr na slepičku, velryba na tygra, žirafa na velrybu atd.) a kráva, která se po nich vyšplhá až nahoru, počurá měsíc, aby přestal svítit. Nebýt anotace, vůbec bych nevěděla, jakému nešvaru se kniha věnuje.