Tuto knížku řadím mezi vlídné hladivé příběhy. Papež a dalajláma jedou na výlet, protože chtějí chvíli jen tak žít jako obyčejní lidé. Líbí se mi dialogy o životních hodnotách a podstatě náboženství. Je psaná svižně a o překvapení tu není nouze.

Představte si: jste bratrancem Nejvyšší svátosti papeže a jste povolán mu dělat vrchního tajemníka, protože jste jediný člověk na světě, o kterém ví, že mu může stoprocentně důvěřovat. Jste přeci rodina, dva kluci, co spolu v mládí vyrůstali a prováděli lumpárny. A protože je na vás ve všem spolehnutí, chtějí po vás papež spolu s Dalajlámou, který tou dobou přijíždí ke Svátosti na oficiální návštěvu, zosnovat útěk – chtějí čtyřdenní dovolenou, zcela anonymní, v přestrojení putovat po italském venkově a užívat si pro jednou radost z obyčejného každodenního života smrtelníků. Oba nejsvětější muži na světě si „únos“ do sytosti užívají, užívá si jej také věčně štěbetající a dosti temperamentní manželka bratrance papeže Rosa. Jen bratranec Paulo je lehce neurotický a strach z odhalení obou mužů, které na útěku doprovází, jej provází každou vteřinu. Pokud vám vrtá hlavou, jak by vám papež a dalajláma odpověděli na náboženské otázky i ožehavá témata, pusťte se směle do čtení. Román Radost z obyčejností je nabitý pozitivní energii, zasmějete se a pochopíte, že ani natolik zbožní muži nejsou vůbec nudní patroni. Ba naopak, jejich hravost a vtip je odzbrojující.