Až u tohoto posledního dílu jsem si zvyknul na styl, kterým je trilogie psána a přestal mě iritovat. Tygr moří navazuje tam, kde předchozí díl končil a je velmi podobný. Stále platí, že nejlepší jsou pasáže založené na historických pramenech, které popisují kulturu, architekturu nebo zvyky dané doby a národa. Naopak slabou stránkou zůstávají pasáže z Marcova osobního života a části obsahující zcela smyšlené postavy. Stále mi vadily velké časové skoky, které nastávaly někdy i během jedné věty typu "tam strávili deset měsíců". Další věc, která zaráží je neustálé nepravděpodobné setkávání jednotlivých postav na všelijakých místech (zejména Tao a jeho kamarád). Škoda, že nebyla více prozkoumána linka mocenského boje v říši a misto toho se zbytečně zaměřuje na různé naznaky romantiky nebo přátelství, které jsou ve finále zcela nepodstatné. Je pravda, že čtení poměrně rychle odsýpalo a kniha nemá prakticky žádné hluché pasáže. Přestože je Tygr moří asi nejlepším dílem série, tak vyšší, než průměrné 3/5 to u mě nedotáhnul. Stejné hodnocení bych udělil i trilogii jako celku. Kniha ani série nejsou špatné, ale nedokázaly zaujmout natolik, abych měl někdy touhu se k nim vracet nebo vyhledávat další díla této autorky.