Dlouho jsem neměl z knihy takový pocit jako z této. Při četbě se mi před očima odehrával úplný seriál ne nepodobný sci-fi seriálu Expanze. Díky skvělým popisům a stylu psaní jsem od prvních chvil prožíval vizuální orgie. Jen ta představa prolínajích se galaxií, podoba několika hvězdnych megastruktur či kosmických lodí stejně jako interiérů budily úplný pocit, že je toho člověk účasten. Hladový vesmír pracuje s řadou higtech sci-fi prvků, jako hyperpohon, cestování časem nebo s exotickými hmotami jako komputonium, ale též neopomíjí tradičnější technologie kosmického věku a též se ohlíží zpět, čerpá z téměř zapomenutých teorií. Nelze opomenout řadu uvěřitelných charakterů, u kterých nás autor nezatěžuje jejich detailními životopisy či psychologickými rozbory na úrovni Freuda. Naopak jsem se byl s to ztotožnit s názory a stanovisky kapitána a hlavní postavy. Dost jsem díky němu uvažoval o možném společenském směřování naší kapitalisticky-západně smýšlející kultuře, jak bylo uvedeno v knize, a musím uznat, že vývoj k tomuto vcelku směruje. Pihou na kráse spatřuji v pár maličkostech, jako ve vesmírné bitvě, která mě toliko nebavila jako průzkum galaxie, starodávných struktur a různé teoretizování. A další mínus spatřuji (a to berte s rezervou) v konci, který byl nenadálý a slibuje velké věci

Rychlé seznámení s vesmírem a postavením lidí a šup do akce. Děj se hrne vcelku dopředu, že i Co19 může závidět a co nevidět se kosmická loď lidí zamotává akce, kde i dvě galaxie jsou si těsné (zvlášť když jsou v objetí jak puberťáci po škole). Svižný děj, postupné představování technologií, potkávání mimozemšťanů a na konci šachová partie se všemi figurkami na scéně. Pokračování je víc než žádané ;)