Autor zastoupený v mnoha antologiích, mně známý pouze jménem. Hned úvodní (titulní) povídka mně tématem sportu, lidí v něm i v kole dějin připomněla Otu Pavla, což vyvolalo můj soustředěný zájem o další. Naprostá většina povídek mě pobavila; trefnými, často satirickými postřehy z reality 90. let (Sůl nad zlato, Timoure et group, Zapadlý vlastenec), narážkami na absurditu časů předsametových (Už koníček pádí) nebo originálním nápadem (už zmíněné povídky, z dalších Na venkovské pouti). V povídce Čert na mě zas juknul Josef Škvorecký tématem Čechů v Torontu. Někdy autor hořkovtipně tne hluboko do mileneckých vztahů (Telefony, Rozumné vztahy). Nevím, jestli jsem si spřízněnost s oběma svými oblíbenými autory nevysnila, ale laskavost a lidskost, svižné dialogy, zapojení reálných postav z minulosti, humor a pointy, to oceňuji vždy a všude. Ne že by se mi líbily všechny povídky stoprocentně, ale poctivé 4 hvězdičky neváhám odevzdat.