Prvotřídní literatura faktu. Domnívám se, že autor - rodilý Ukrajinec a současně americký spisovatel - věnoval spoustu času a sil shánění podkladů. Kniha nepopisuje jenom vlastní havárii a její následky, ale je napsána v širších společenských souvislostech za doby SSSR i po rozpadu SSSR. Potvrzuje, že v tomto světě jsme závislý jeden na druhém. Někoik malých nepřesností "neznámých lidí na nějaké elektrárně" a mohli jsme to tehdy odskákat i my, ale byla tam naštěstí spousta hrdinů! Souhlasím s názorem, že tato událost byla jedním z rozhodujících faktorů rozpadu SSSR.

..."Dokonce i ti, kdo byli připraveni porušit tradiční sovětské tajnůstkářství, jako byli Gorbačov a Ryžkov, se obávali, že nad situací ztratí kontrolu. "A co jsem měl tedy lidem říct ?" uvažoval Ryžkov později. "Lidičky, vybouchnul reaktor, záření se vymklo kontrole, zachraň se, kdo můžeš?" ...dočteno..postupně, pozvolna, protože to nešlo číst naráz. Tkové plnotučné čtení.. Prozatím jsem na toto tém ajinou knihu nečetla. A přišla mi celkem komplexně a nestranně pojatá. Obsahující velké množštví informací od technického provozu elektrárny až po detailní průběh havárie a následujících dní a měsíců...a také obsáhlý seznam zůčastněých osob (kterých jména se mi trochu pletli, protože jich bylo fakt hodně). Prožila jsem si tu bezmoc, ten chaos. Strach lidí. A taky odhodlání těch, co s holými rukami šli vsří jisté smrti. A opět zjistia, jak smrtící může být nefunkční systém. Nejen pro jednu krajinu, ale i celý svět... Bylo zaujímavé dozvědět se, jak k tomu také přistupovali bezprostředně po katastrofě a pak i v následujících letech evropské státy a USA... Nejvíce dojímavé pro mě byly konkrétní příběhy zejména hasičů, kteří první zasahovali...ještě teď mi běží mráz po zádech... Nezapomenout. A nedovolit opakování této tragédie. Knížku doporučuji. "Přinesli jsme ze sklepa brambory a nakládané houby, položili na stůl láhev alkoholu a dali si velikonoční svačinu, nebo spíš snídani."vzpomínal Synko na velikonoční jídlo s personálem. "protože bylo velikonoční ráno. Přestože jsme se považovali za ateisty, po katastrofě jsme si připomenuli proroctví moudrých předků o konci světa a v prosbách jsme vzhlédli k nebesům. Někdo tam přeci jen je - někdo mocnější a vlivnější než ÚV KSSS.. Takže je všechno v jeho rukou". Tváří v tvář katastrofě se z ateistů stávali věřící, a moc komunistické ideologie - jakož i Moskvy - se pod vlivem radiace z Černobylu začala hroutit jako domeček z karet."