Jen ten jediný a skromný komentář pode mnou mě přiměl si knihu najít a koupit. Aleš Palán se pustil do velmi těžkého a citlivého tématu, se kterým se dříve nebo později setká asi každý z nás .... přečteno jedním dechem, výjimečná kniha.

Velké překvapení z českých luhů a hájů. Palána znám spíše jako autora publikací zakládajících se na rozhovorech. Miss Exitus je prozaickou původní tvorbou, která je mírně experimentální tím, jak je čtenář oslovován skrze postavu, ale jinak se jedná víceméně o realistické dílo, které ve své naturalistické skromnosti vlastně vyniká. Jeden den v životě pracovnice hospicu, je zde popsán z notnou dávkou empatie a nebombastičnosti, která dnes jinak vévodí knižnímu trhu. Nevěřím tomu, že si tuhle knížku přečte stejné množství lidí jako nejnovější severskou detektivku, ale to asi nevadí, tahle kniha asi ani nemá ambice zachytit nejširší vrstvu čtenářstva, a možná je to i dobře. Kniha si určitě své čtenáře najde, tomu věřím. Téma a spisovatelské umění, jakým byl obsah uchopen, by si to zasloužil. Za mě je to další česká původní tvorba, která mě usvědčuje z mé dlouhodobé ignorance domácí tvorby, a tak doufám, že jsem zase o trochu více polepšen a určitě nebude trvat dlouho, než se opět vrátím k české literatuře, a nebude divu, když to bude opět Aleš Palán. "Těší tě, že nemusíš tolikrát lhát – i když zalhat jednou vydá za všechny lži, tahle čísla se nesčítají, hned to první je nejvyšší karta, která přebíjí vše. (s. 198) Reminiscence na Nietzscheho. "Takže se v tom nekonečnu zase jednou všichni poskládáme zpátky! Rozumíte mi? Všechno se zopakuje. Když budete dost dlouho snímat karty, čtyřikrát za sebou vytáhnete eso. Stane se to. Musí se to stát!" (s. 41)