No, anotace hlásá ultrazajímavé téma a mně doposud neznámý "pokus". Avizuje text plný hrůz a trestuhodného týrání chlapců pomocí uměle vyvolávaných konfliktů. No jenže realita je jiná. Jde o neumělé sledováníčko, na které padly z dotací miliony (kam přišly se v knize ale nevysvětluje) a jde o v podstatě ubohou hru na experimentální studii. Chápu že je to děláno v jistých ještě "omezených" letech, ale tohle by snad nebral vážně nikdo, natož erudovaný psycholog a zkoumátor. "Děj" a podstata je vypsán v anotaci a dá se o něm dočíst na netu, takže tohle nebude spoiler: jde o pouhé tlačení kluků do soutěží, vyvolávání umělých konfliktů jakože kdo získá lepší nožík po výpravě apod. , což ale jedenáctiletý kluky asi rozvášní na chvíli. Chtěli dělat jistý klučičí úkoly a ne asi pořád podléhat pokusným hrám "kdo z koho / kdo je víc". Byli neustále sledováni kuchaři, uklízeči a montéry staveb a chatek, kterými měli být prováděči experimentu, avšak byli to jen najatí troubové, co nic neuměli a nebyli z oboru. Tím pádem jejich "zápisky a pozorování" nebyly logické, o ničem nevypovídaly a byly ztrátou času. Není osvětleno, jak na ty kluky přišel, pouze zmínka, že šlo o věřící rodiny (naznačeno že poněkud omezenějšího typu). Celý to bylo prostě o ničem, protože rozhádat malý děcka kvůli nožíkům a pak je nutit spojit se a řešit problém společně je nicneříkající. To o schopnosti lidí spojit se v nouzi nevypoví. Prostě absolutně laicky noobský projekt. Nejlepší bylo, když autorka nemohla vypátrat jediného žijícího kluka, a když se jeden ukázal, nevěděl kde to místo bylo (spletl ho) a v podstatě si z toho nic nepamatoval. To o čemsi vypovídá, ne ? Celá věc je sice obstojně popsaná a autorka vskutku pátrá, ale sama přiznává, že o tom není v podstatě nic dohledatelnýho a že to vlastně nemělo význam. Což je pravda. Hodnotím tedy obálku, kniha je psána dobře, ale "děj" je o ničem.

Rozmýšlela jsem se delší dobu nad hodnocením, ale nakonec dávám všech pět hvězdiček, protože dokážu ocenit sedmiletou práci na jednom projektu. Skládat milión dílků ze všech možných míst a utvořit z nich jeden příběh, který by nějak fungoval, je hodně náročné. A autorka to zvládla, jak nejlépe mohla. Přesto jsem i po dočtení lehce rozpačitá. Nevím proč... Asi jsem čekala něco jiného? Možná mě zarazila ta nespořádanost, možná jsem čekala více inputů od Giny Perry a možná jsem až moc doufala, že mi autorka sepíše list chyb, co Muzafer Sherif v experimentu učinil. Místo toho jsem si je musela najít sama, což také není na škodu. Ale jo... Kniha mi něco určitě dala. Například to, že proměnných je tolik, že nejde počítat se vším, i přes snahu navigátorů, kteří si svou představu snaží otočit "správným" směrem. Doporučuji zájemcům o psychologii. Vy, co si chcete spíše počíst o dramatických experimentech, mrkněte na Stanleyho Milgrama.