V první části věnované fejetonkům ze školního prostředí jsem se dost nasmál a divil jsem se zdejšímu nízkému hodnocení. Články z místního jihomoravského periodika, genealogie rodu autorky nebo nezáživné repete z českých dějin mne však navedly na správnou stopu příčiny. Bohužel totiž nebyly tyto partie knihy ani pro mne tak zajímavé, jak si asi autorka představovala. Celkově snad mohu knihu doporučit, ale nejvyšší hodnocení dát také nemohu.

Do strany 204 to byla kompaktní kniha milých a vtipných postřehů z učitelského života, která mě opravdu hodně pobavila. Pak se z toho stala kaše nastavovaná různými literárními počiny, což z mého pohledu knize uškodilo. Ztratila rytmus a gradaci. K autorce chovám hluboký respekt. Z jejího psaní je cítit láska k učitelskému povolání i k dětem, humor a nadhled, a přestože občas popisuje naprosté absurdity vzdělávacího systému, nesklouzává do role usouženého stěžovatele. Moc pěkné! PS: Ještě ten název knihy mně tak úplně nesedí.